Page 107 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

ČÁST I

Kapitola čtvrtá

DŮSLEDKY A DOPAD LIDSKÉHO DUCHOVNÍHO ÚPADKU

NA VÝVOJ ČLOVĚČENSTVA JAKO CELKU

Aby se správně chápaly a pojímaly všechny důsledky a dopady lidského duchovního
úpadku na vývoj člověčenstva jako celku, je nutné nejprve stanovit a určit pravou
povahu a principy původního a ryzího člověčenstva.

Je důležité si uvědomit, že stvoření člověčenstva jako celku nastalo, proběhlo a stalo
se z Nejvyššího. Protože cokoli, co nastává, probíhá a stává se z Nejvyššího, obsahuje
a obnáší v sobě všechny Jeho/Její kategorie, principy, atributy a jejich odvozeniny, je
tedy člověčenstvo jako celek, čili v kombinaci, odrazem, obrazem a podobou
Nejvyššího. V tomto smyslu se tedy člověčenstvo jako celek jeví před Nejvyšším jako
jedna sentientní entita - relativní pouze k Absolutní sentientní entitě, kterou je
Nejvyšší.

Člověčenstvo jako jedna vědomě uvědomělá entita je výsledkem a důsledkem
nejzazšího tvořivého úsilí Nejvyššího, jehož účelem je, aby se do člověčenstva vložily
všechny principy, atributy, kategorie a jejich odvozeniny, které jsou v Nejvyšším
obsaženy v absolutním smyslu. Toto vložení ustanovuje základnu pro sdílení a
oplácení Absolutní lásky a Absolutní moudrosti Nejvyššího ve všech úrovních,
dimenzích a krocích a stupních všech jsoucen a bytí od nejniternějších až po zevní.
Tento tvořivý počin se nakonec projevuje v konkrétní, vnímatelné a fixní podobě v
přírodním kroku s jeho stupni, kam bylo lidstvo situováno a kde se udržuje jako
nádoba tohoto vložení.

Z těchto krátkých předběžných úvah plynou následující principy původního, ryzího a
pravého člověčenstva:

1. Přirozenost pravého člověčenstva má svůj původ pouze v Absolutní přirozenosti
svého Stvořitele. Jelikož Nejvyšší, kdož jest Stvořitelem člověčenstva, jest Absolutní
sentientní entitou, která ustanovuje Absolutní duchovnost, jak byla definována před
tím, pravou přirozeností člověčenstva byla tedy úplná čivost - relativní pouze k
Absolutnosti Nejvyššího - která ustanovuje samotnou jeho duchovnost. Proto je
možné usuzovat, že člověčenstvo jako celek bylo a je od nejniternějšího až po
nejzevnější svého jsoucna a bytí zcela, úplně a naprosto duchovním stavem a
duchovním procesem. Na této duchovnosti závisí sám jeho život. Čím větší stupeň
duchovnosti člověčenstva, tím více se přibližuje k Nejvyššímu. Čím více se přibližuje k
Nejvyššímu, tím více se člověčenstvo stává pravým a ryzím. Čím nižší stupeň jeho
přiblížení, tím nižší stupeň jeho pravosti.

2. Duchovní stav a duchovní proces původního člověčenstva určuje jeho funkci a
působení. Veškeré funkce a působení člověčenstva slouží v nejzazším smyslu v
souhrnu a jednotlivě k udržování, zachování, podpoře a vytváření základny neustálého
duchovního pokroku všech svých jednotlivých členů a jeho samotného obecně.