Page 71 - pzncelek

POSELSTVÍ DVACÁTÉ PRVNÍ

O filosofickém pojetí času

Dne 20. dubna 1982

Dnes byla přijata od Nejvyššího následující poselství.

To, co následuje, bude těžké pochopit.

Dnes je čas říci něco o filosofickém pojetí času. Tento pojem lze považovat za jeden z
nejzáhadnějších a za ten, který lidé na Zemi chápou nejméně správně. Důvodem je to, že
lidé jsou ve vnějšnostech své mysli. Zbytek jejich mysli je uzavřen a uložen do modality
nevědomého. Aby se času náležitě porozumělo, musí jeden být plně ve vědomé
uvědomělosti své celkové mysli. Lidé na Zemi používají pouze okolí 5 % své mysli.

Vnější mysl je schopna chápat čas pouze velmi omezeným a úzkým způsobem - tím, že
vezme jeden malý aspekt jeho procesu a nesprávně z něho zobecňuje na celý jeho obsah.
Jelikož vnější lidská mysl je přizpůsobena povaze přírodního stupně a jeho fyzickým
zákonům, má pouze jednu modalitu myšlení a pojmovosti - lineární. Z tohoto módu se snaží
pochopit a pojmout čas. Takže na čas se nazírá jako na přímo dopředu nasměrovaný
jednosměrný spojitý tok, zobrazovaný přímou šipkou mířící nahoru a vzhůru. Žádné jiné
pojetí není vnější lidskou myslí postřehnutelné.

Problém s tímto pojímáním času je ten, že nutí čas objektivizovat, považovat jej za realitu
mimo vědomý a percepční modus existence. Einstein byl jeden z prvních na Zemi, který si
všiml nesrovnalostí v tomto pojetí času. Správně postřehl relativní povahu času. Z tohoto
zřetele pojetí času závisí na poloze a stavu ve fyzickém Vesmíru, odpovídajícímu všemu a
relativnímu ke všemu ostatnímu, ale dokonce i tato pokročilá teorie relativity času postrádá
pojetí jiného než lineárního kontinua. Žádné jiné možnosti nejsou brány v úvahu.

Aby se však fenomén času správně chápal, je nutné uvážit následující fakta.

Zaprvé, jakékoliv ideje, myšlenky, pojmy, stavy a kondice jsou ve svém procesu stávání se.
To je vždy subjektivní proces. Promítnutí idejí, myšlenek, pojmů, stavů a kondicí do stávání
se se může pojímat a považovat jako akt jejich objektivizace z jejich subjektivních stavů.
Jakmile se jednou projevují a aktualizují vně subjektu, pokračují jednak jako subjekty samy
o sobě a jednak jako objekty ke svému subjektivnímu zdroji. Tato poslední součást - stávání
se objektem svého subjektu - ustanovuje lineární aspekt časového fenoménu.

Za druhé, lineární aspekt časového fenoménu je konečným produktem celého procesu, a
nikoli jeho původcem, pokračováním anebo jedinou myslitelnou modalitou jsoucna a bytí.
Za třetí, čas lze lépe chápat ne jako lineární kontinuum, ale jako diskrétní, simultánní a
synchronní nastávání událostí relativních k obsahu, kvalitě a užitku zdroje jejich původu.

Za čtvrté, fyzická manifestace takových idejí, myšlenek atd. je v přírodním stupni určena
korespondujícími duchovními faktory, které zakládají jejich nezbytnost a účel realizace v
lineárním módu kontinua, jež v relativních kategoriích vládne fyzickému Vesmíru. Sám o
sobě nemůže lineární mód bytí vytvářet žádná nastávání a události. Dle své přirozenosti je
může pouze přijímat a manifestovat v relativitě lineárního časového kontinua.

Jelikož se ve fyzickém módu jsoucna a bytí nic neiniciuje a nic nevzniká, všechna určení
nastávání, probíhání a stávání se se konají v subjektivních stavech, procesech a kondicích,
které nejsou nijak spjaty s lineárním aspektem času. Je tudíž na subjektu neboli na
sentientní entitě nebo, v nejzazším smyslu, na Nejvyšším, aby určil nejlepší možný způsob