Page 72 - pzncelek

promítnutí a manifestace jakékoliv ideje do nejvhodnějšího momentu lineárního aspektu
času.

Vzhledem k složitosti pojímání času je to tak, že kdykoliv z duchovního světa přichází
poselství k lidem na Zemi, přichází vždy ve své diskrétní modalitě jako idea a je potom
přeloženo do kategorií lineárního času fyzického kontinua zkreslujícího náležité vnímání
pravého okamžiku jeho umístění či objevení se v přírodním stupni. Lidé v duchovním světě
vždy mluví v idejích, stavech a procesech času, který pro ně nikdy není lineární, ale
diskrétní, zatímco lidé na Zemi je slyší v lineárních časových prvcích a jednotkách, které
pro ně nikdy nejsou diskrétní. To je jeden z hlavních důvodů, proč náležitá obsažená a
smysluplná komunikace mezi duchovním a přírodním světem je tak obtížná, jelikož lidé na
Zemi přistupují k takové komunikaci ze své vnější mysli, která si neuvědomuje žádnou jinou
modalitu komunikace.

Když pseudotvůrci započali negativní stav, bylo nezbytné (prozatím) uzavřít každé jiné
chápání časových kategorií, aby se nemohly odehrát změny osudů mimo zvolených
aspektů vlastního osobního údělu.

Problémem je to, že je možné vůlí ovlivňovat lineární manifestaci jakékoliv události z její
diskrétní, simultánní a synchronní modality existence (jestliže jeden ví, jak to učinit).
Nastávání jakékoliv ideje nemusí být synchronní s její manifestací v lineárním aspektu času.
Když idea nastává, zaujímá nejlepší možnou a nejužitečnější prospěšnou dobu pro svou
manifestaci v lineárním kontinuu čili ve fyzickém Vesmíru a jeho relativním čase. Určí-li se,
že taková manifestace by byla nejlepší např. v odlehlé části jejího lineárního aspektu,
promítne se do hluboké minulosti od svého nastávání v diskrétním módu. To je paradox
lineárního času - v takovém případě by se musel učinit závěr, že manifestace ideje v jejím
lineárním kontinuu se odehrála mnoho miliónů let (např.) před jejím nastáváním jako ideje v
subjektivním stavu. Taková situace se odráží ve formulaci známého paradoxu o slepici a
vejci. Co bylo dříve - slepice nebo vejce ? Taková otázka může nastat pouze v lineární
modalitě myšlení a časového kontinua. Ve skutečnosti idea slepice a vejce nastává v
diskrétním módu jsoucna a bytí a potom se promítne do lineárního času v době duchovně
nejpotřebnějšího okamžiku fyzického Vesmíru. V tomto lineárním smyslu jsou obě odpovědi
na tuto otázku simultánně správné i falešné. Projekci idejí do lineárního aspektu času lze
manipulovat tak, aby se potvrdily či
popřely obě domněnky k této hypotetické otázce o slepici a vejci či o čemkoli jiném
takovém.

Když se vzhledem ke složitosti fenoménu času berou v úvahu hlavní duchovní ideje a jejich
manifestace v přírodním stupni, kde se uplatňují zákony fyzického lineárního časového
kontinua, nemělo by se užívat kategorií nebo myslet v kategoriích prošlých let, ale spíše
prošlých eonů. Cokoliv se řekne v časových kategoriích, bude vždy jen aproximací pravé
reality jakéhokoliv nastávání, a ne přesný okamžik jeho aktualizace ve fyzickém Vesmíru.
Takže když uslyšíte, že něco na Zemi nastalo např. před 140 miliony lety, neznamená to, že
to nastalo v tomto jednotlivém datu lineárního časového kontinua, ale spíše to značí druh
duchovní korespondence, jež se v tom čísle odráží. Aktuální manifestace tedy může, ale
nemusí být synchronní k tomuto specifickému lineárnímu času. Obvykle není. Z toho
důvodu je lepší hovořit v termínech eonů spíše než let, poněvadž v pojmech lineárního
fyzického času to trvá hlavní duchovní ideji velmi dlouho, než se v přírodním stupni plně
manifestuje, využije a vyčerpá.

Eon lze pojímat jako rovnající se přibližně 90 milionům roků (více či méně v závislosti na
duchovním obsahu, spoluvýznamu a univerzálním dopadu, který bude mít v procesu své
lineární manifestace v časovém kontinuu).

Proto, když jsou takové časové kategorie užity v „Základech lidské duchovnosti“, v jiných
podobných knihách, ve svatých knihách, v těchto poselstvích atd., nejsou užity přesně v
literním smyslu. Tyto údaje o počtu let spíše poukazují na nastávání relevantních idejí