Page 73 - pzncelek

popisovaných událostí ve smyslu jejich duchovní korespondence, která může nebo nemusí
být blízká k aktuálnímu fyzickému času.

Je třeba si zas a znovu pamatovat, že nastávání ideje se může promítnout kvůli její
manifestaci z diskrétního do spojitého módu v jakémkoliv okamžiku fyzického času v
jakémkoli kontinuu (minulém, přítomném nebo budoucím nebo jejich kombinaci). Takže
nepřekvapí, když se shledá, že i když idea nastala např. před 140 mil. lety, je z různých
důležitých důvodů rozhodnuto promítnout její manifestaci do fyzického času několik
milionů let do minulosti (nebo do budoucnosti či současnosti podle toho, o co by šlo).
Jestliže jedinec převede tyto miliony let na eony, může dojít k jakémusi přiblížení k
reálnému fyzickému času její projekce a manifestace. Takže ideje se promítnou několik
eónů do minulosti či budoucnosti nebo do obou. Jeden eón na vševesmírné stupnici lze
pojímat jako jeden den v termínech vztahujících se k času měřenému na planetě Zemi. Pro
Vesmír je 90 miliónů let jako jeden den na Zemi.
Ale jelikož ten, kdo vytváří takovou ideu, je ve skutečnosti tou ideou nebo je v té ideji ve své
povšechnosti, promítá sebe samého do její manifestace do fyzického nebo duchovního
vesmíru (nebo do obou), ať se jedná o cokoli. Ve velmi vzdáleném a hrubém smyslu je to
něco jako lidské pojetí „cestování v čase“. Aby však byl schopen takových projekcí, musel
by jeden znát význam všech zákonů souvztažností a jejich manipulace. V tomto smyslu je
„cestování v čase“ možné manipulací se souvztažnostmi. Avšak znalost korespondencí a
metod jejich manipulace byly z lidské mysli vymazány kvůli negativnímu stavu.

Tato znalost byla ale pseudotvůrcům k dispozici. Použili ji v procesu aktivace svého
podvodného napálení jeskynním člověkem. Idea jeskynního člověka u nich nastala dlouho
před její aktuální realizací ve fyzické realitě a v lineárním času. Pseudotvůrci odhadli a určili,
že nejlepší a nejvhodnější dobou pro její projekci do časo-prostorového kontinua fyzického
Vesmíru by bylo to, co duchovně souvztaží s dobou před 3-4 mil. lety, počítáno od naší
současné doby. Ale aby realizace této ideje v její konkrétní formě uspěla, muselo jí
předcházet mnoho jiných událostí, jež potřebovaly nastat ve fyzické minulosti. Např. bylo
potřebné, aby se nejprve přihodily různé přírodní a kosmické katastrofy (takové události
jako rozštěpení jednoho pozemského kontinentu na několik) předtím, než by tato idea
mohla dojít na fyzické Zemi své plodnosti. Leč bylo pro ni příliš pozdě, protože idea nastala
během jejich vlastního lineárního času. Také aktualizaci této ideje muselo nejdříve
předcházet, což bylo ze všeho nejdůležitější, ustanovení negativního stavu ve formě pekel v
diskrétním, simultánním a synchronním módu jsoucna a bytí duchovních světů. Všechny
tyto negativní ideje u pseudotvůrců nastaly v závěrečné fázi jejich lineární existence na
Zemi.

Aby uspěli, promítli pseudotvůrci tyto ideje do diskrétní modality času a „přeskočili“ v
lineárním čase o dva nebo tři eony zpět před objevení se jakýchkoli lidí na Zemi a založili
svá pekla. V procesu tohoto „skoku“ dle jeho přirozenosti vymazali všechny stopy své
existence na Zemi tak, aby se zdálo jakoby nikdy neexistovali. Z této pozice pak pokročili ve
svém plánu přípravy, načasování a zinscenování rozličných událostí na Zemi, ovlivňující a
manipulujíce evoluci jejich druhů a osazenstev a pozměňujíce kosmickou polohu Země, což
by vyvrcholilo objevením se jeskynního člověka. Takže ačkoli všechny tyto ideje u nich
nastaly pouze v závěru jejich eonu, byly pro aktualizaci promítnuty zpět v čase o dva až tři
eony před jejich fyzický čas a jejich aktuální fyzickou existenci, kde tyto ideje začaly
ovlivňovat pozemský vývoj. To je důvod, proč žádný platný vědecký důkaz jejich existence
není doposud lidem přístupný. Když někdo takříkajíc „cestuje v čase“, pozměňuje osud.

Pseudotvůrci připravovali ještě jeden smělý krok tohoto druhu, který by vedl ke změně
osudu celého univerza. Aby se to provedlo, vyžadovalo by to mnoho eónů. Nejvyšší, aby
ochránil Stvoření před takovým údělem, zasáhl a přerušil všechny jejich snahy v tomto
ohledu. Když Nejvyšší ve formě Ježíše Krista vstoupil po Svém ukřižování do pekel, odňal
pseudotvůrcům veškerou a jakoukoli znalost a paměť takových časových manipulací a
omezil jejich sféru vlivu jen na jejich vlastní oblast.

Od té doby nejsou nikomu na planetě Zemi nebo z planety Země k dispozici žádné
vědomosti jak manipulovat diskrétní a simultánní modalitou časového procesu. Toto