Page 141 - pzncelek

normalitu, reálnost, živost, rozumnost, logiku a zdravost stvoření Nejvyššího. Toto je
univerzální řád.

Logicky z toho tudíž plyne, že kdokoli záměrně oponuje, zavrhuje, popírá či deformuje tato
duchovní fakta, je fakticky velmi vážně a smrtelně nemocen. Houževnaté lpění na takovém
postoji a ztotožňování se s ním vede k duchovní smrti. Jinými slovy vede do pekel. Jelikož
pekla jsou svou povahou esencí a substancí všech negativních stavů a procesů, jsou zcela
a úplně mimo čili „vně“ Stvoření. Opravdový a reálný život a živost, jakož i realita vlastního
jsoucna a bytí se mohou udržovat pouze zevnitř čili „uvnitř“ Stvoření. Proto v peklech není
žádný reálný a pravý život. Každý je zde mrtev. Kdokoli tedy dle své svobodné volby vchází
do pekel (vyjma vlastní svobodné volby neexistuje žádný jiný způsob, jak vejít do pekel),
zanechává reálného a pravého života a stává se duchovně mrtvým.

Taková volba či rozhodnutí (jít do pekla) ustavuje genezi vlastního duchovního onemocnění.
Vzhledem k faktorům odráženým v zákonech souvztažností má cokoli, co se odehrává v
duchovní oblasti vlastní mysli, svůj dopad a důsledek ve všech ostatních duševních a
fyzických oblastech vlastní mysli a života. Je tudíž velmi zřejmé, že všechny lidské duševní
a fyzické nemoci, nehody a všechny ostatní ubohosti ve všech ohledech vyvěrají z této
duchovní nemoci. Ve vlastním životě neexistuje nic, co by bez ohledu na to, je-li to dobré či
zlé, nevzniklo v duchovním stavu vlastních událostí.

Jak se jinde ukázalo, je po milénia v historii člověčenstva zničujícím omylem si myslet či
uvažovat, že každá nastávání, dění či události ve vlastním životě či v životě člověčenstva
jsou z jiných než duchovních zdrojů. Myslet si, že existuje jiný než duchovní zdroj života, je
myšlením z abnormálních, nepřirozených, šílených a nereálných stavů a procesů. Znamená
to tudíž myslet z negativního stavu, tedy z pekel.

Jedním z hlavních důvodů, pokud ne nejdůležitějším, veškeré lidské bídy, strádání a
problémů je to, že lidé věří a přijímají jako fakt, že věci mohou vznikat v sobě ze zdrojů
jiných než duchovních.

Mají-li se lidé kdy vrátit k normálnímu, reálnému, zdravému a rozumnému rozpoložení, musí
nejprve zcela a úplně zanechat takových pověr a úvah. Nelze udělat v jakémkoli ohledu
vůbec nic předtím, než se toto zanechání udá.

Naneštěstí víra opačná - že věci mohou vznikat či výlučně vznikají z přírody, hmoty, těla,
zevnějšností, „vně“ bez působení jakýchkoli duchovních principů - je tak vštípena do myslí
a pojímání lidí a tak je promývá, že ti jsou skrz na skrz nemocni. V člověčenstvu na Zemi
jako celku není nic opravdu zdravého. Toto je rakovinou člověčenstva. Skutečná fyzická
rakovina jedinců, jakož i všechny ostatní choroby,
vyvěrá z této všeobecné choroby lidstva. Přijetí této víry či ztotožnění se s ní učiní jednoho
nemocným tak či onak.

Jak se zdůrazňuje v „Základech lidské duchovnosti“ a v těchto „Poselstvích z nitra“, bylo
toto rozpoložení člověčenstva a šílený systém víry ohledně vznikání věcí bez jakéhokoli
zahrnutí duchovních principů vpuštěno, vloženo a vštípeno do lidstva jeho pseudotvůrci
během takzvaného pádu.

Pokusili se prokázat to, že život a jeho dění mohou být reálné a produkovat sebe sama bez
zahrnutí jakýchkoli duchovních principů, anebo dle duchovních principů a univerzálního
řádu jiného, než jaký se utváří z Přirozenosti a dle Přirozenosti Nejvyššího. Tyto principy
jsou ovšem pseudoduchovními pseudoprincipy, protože jsou založeny na popírání
axiomatických duchovních principů života a univerzálního řádu (jak jsou definovány v
těchto „Poselstvích z nitra“).

Aby to provedli, museli pseudotvůrci nejprve vystoupit mimo reálný univerzální řád a
duchovní principy. Z této pozice začali fabrikovat životní formy utvářené z jejich a dle jejich