Page 142 - pzncelek

vlastních idejí toho, čím a jakým by život měl být. Zfabrikovali pseudoživot, který se živí
bídou, strádáním a nemocí. Toto je logický následek každého života utvářeného na
neduchovních principech, z neduchovních a dle neduchovních principů. Aby se oponovalo
reálnému životu a jeho duchovním principům, bylo nutné ustanovit odlišnou sadu pravidel
a principů, které by byly v přesném protikladu k reálnému životu a duchovním principům a
jejich následkům. Jelikož následkem reálného života a duchovních principů je láska, sdílení,
vzájemný prospěch, společné blaho, zdraví, štěstí, radost, potěšení, rozkoš, logika,
racionalita a moudrost, bylo nutné tyto atributy reálného života zrušit a nastolit jejich
protiklady. Takže byl ustaven pseudoživot bídy, strádání, nemocí, problémů, nenávisti,
sobeckosti, nelogičností, iracionality, zvyklostí, tradic, zvyků a pseudokultur. Toto ustavení
začalo přinášet na Zemi a ve všech peklech své plody a důsledky. To je přirozeným
následkem odvozování života a žití z jakéhokoli jiného zdroje či principů než z Nejvyššího a
duchovnosti. Takový život ovšem nemůže být vůbec nazýván životem. Jeho náležitým
jménem je tudíž duchovní smrt. Je to život, nebo fakticky pseudoživot mrtvé duchovnosti
negativního stavu a procesu. Je to peklo v peklech a je to peklo na Zemi. Vše, co se
neodvozuje z pravého zdroje života - Nejvyššího - a z duchovních principů, je čistým
peklem.

Jak se má ale s lidmi na Zemi a v peklech zacházet ohledně tohoto hrozného neduhu ?
Nejprve je pro pacienta nutné, aby připustil, že je nemocen a potřebuje léčení. Bez toho
svobodného připuštění nemůže být nikdo úspěšně léčen, neboť by to bylo porušení jeho
práva být nemocen. Problémem v této situaci je to, že lidé v peklech a jejich následovníci na
Zemi si nemyslí, že jsou nemocní nebo potřební se nějak léčit. Lidé tento stav věcí považují
za normální. Ve většině případů v této situaci neshledávají nic patologického. Tímto
postojem ovšem zvěčňují, napájejí a udržují naživu ( nebo v aktivované a dominantní pozici
a módu) negativní stav a všechny jeho bídné důsledky.

Proto je třeba je nejprve upozornit, že tento stav věcí a jejich ubohý životní styl je
výsledkem patologického popírání pravých duchovních principů života a jejich přebývání
vně reality a univerzálního řádu, kde není žádná realita a řád. To, že chybí řád, nepřináší
ovšem nic jiného než všemožné nedostatky. Žádný div, že v peklech a na planetě Zemi je
vše v takovém nepořádném rozpoložení.
Není snadným procesem přesvědčit někoho, kdo miluje a koho těší způsobovat škodu a
utrpení druhým a sobě samému, neboť takové aktivity jsou výsledkem chorobné mysli
vážně potřebující léčbu. To je jeden z důvodů, proč je tak obtížné léčit zatvrzelé zločince a
chronické schizofreniky. Tento způsob života je baví a milují ho. Jsou fabrikacemi a
následnými fyzickými inkarnáty těch druhů negativních idejí, jež vznikly v peklech.

Bez uvědomění si potřeby léčby není žádné léčení či změna stávajícího stavu a rozpoložení
možná.

Proto je nutné těmto nemocným lidem stále připomínat pravá fakta o záležitostech ve
Stvoření, dokud se v nich nezažehne uvědomění si toho, že věci by nemusely být takové,
jaké se zdají. Proces tohoto připomenutí ovšem nemůže být násilný či z nátlaku, ale pouze
dle živého příkladu a srovnání. Vlastní život ve srovnání s jejich životy je tím nejlepším a
jediným platným a duchovně správným připomenutím. Aby jim tudíž bylo měnit, musí
nejprve změnit sami sebe a demonstrovat příkladem možnost a postup takové změny.

Aby takový příklad a srovnání bylo stále k dispozici všem, kdo jsou v šíleném negativním
stavu, je Nejvyšším dovoleno, že se lidé z pozitivního stavu a procesu neustále inkarnují na
Zemi do panství negativního stavu a procházejí procesem svých vlastních problémů v
potýkání se s podmínkami negativního stavu, potírajíce je, překonávajíce je, nejsouce jimi
dotčeni, a v potýkání se s ustavením vzorů pravého života a pravých duchovních principů
uprostřed svých protikladů. Navíc se Nejvyšší za těmito a mnohými jinými účely přímo
inkarnoval na planetu Zemi ve formě Ježíše Krista a méně přímo v některých jiných formách
velkých duchovních vůdců, aby přinesl takový nejzazší příklad a srovnání, aby se ukázaly
cesty a prostředky, jak se dostat ven ze šílených a bídných situací. Na druhé straně mnozí