Page 116 - pzncelek

Lidé zapomínají, že když přicházejí na tento svět, jsou ve většině případů vybaveni, aby byli
kombinací obou aspektů života. Každá činnost, ať se zdá jakkoli praktická či teoretická, má
svůj praktický respektive teoretický aspekt. Jeden bez druhého tvoří nerovnováhu.

Když se lidé podmiňují žít a myslet určitými způsoby a pojmy, navykají si tak příliš na toto
úzké a omezené ohnisko či specializaci, že cokoli jiné se zdá být nesrozumitelné, obtížné k
pochopení anebo nudné.

Jak se uvedlo předtím, je takový životní styl porušením duchovního životního principu
vyvažování každodenního života.

Ve skutečnosti je každý, kdo může myslet, cítit a chtít, s to chápat, nahlížet a vejít do styku
ohledně jakéhokoli teoretického či praktického pojetí, pokud by si poskytl možnost vymanit
se z omezování se, které si sám na sebe uvalil, a životního stylu, který dodržuje v
každodenním žití. Lidé se prostě stávají příliš línými na to, aby cokoli konali, mysleli a
snažili se o cokoli, co je mimo jimi přijaté nesprávné sebepojímání a nesprávný styl.

Taková nevyvážená situace je podivnou a izolovanou událostí ve Stvoření, omezenou na lidi
na Zemi (a ovšem v peklech).

Tato situace je výsledkem aktivovaného a dominantního negativního stavu na Zemi. V
negativním stavu není nic vyváženo. Jeho povaha je vždy jednostranná, finalistická a
přehánějící. Nutí lidi, kteří ho přijali, pohlížet na věci finalistickým přístupem. Mají sklon
věřit, že jejich stav a rozpoložení jsou konečné a nic se proti tomu nedá dělat. Takže jestliže
se kupříkladu považují buď za jsoucí prakticky inteligentní, nebo inteligentní teoreticky, věří
tomu, že je to jejich osudem, aby byli praktičtí či teoretičtí navždy beze změny a činí ve
svých životech vše, aby prosazovali své a následně žili dle své víry. Nijak se nesnaží, aby
objevili skutečný obsah svého vnitřního já a své Niterné mysli. Vše, co je v rozporu s jejich
vírou, je odvrženo jako nemající žádný užitek.

Takže sami sebe olupují o velké příležitosti, poznatky a zkušenosti, které jsou jim k
dispozici na každém kroku jejich každodenního života. Tato situace je ovšem značně
podporována a podněcována pekly, protože ta nechtějí, aby lidé objevili opravdový rozsah a
obsah své mysli a obzvláště své Niterné mysli. Takový objev by lidi přivedl k duchovnosti, a
tedy k Nejvyššímu. To by totálně podkopalo bezpečnou pozici negativních stavů na Zemi.

Při pohledu na tento fakt je zřejmé, že většina lidí by mohla snadno chápat a uplatňovat
taková pojetí duchovnosti a duchovních principů, jak jsou definována a popsána v
„Základech lidské duchovnosti“ a v některých případech v těchto „Poselství z nitra“. Vše,
co by museli udělat, je říci sami sobě, že to skutečně mohou učinit. Protože ale sami sobě
říkají, že to učinit nemohou, prosazují své vlastní negativní sugesce a skutečně to nemohou
učinit. To je pravdou o čemkoli v lidském životě na Zemi.

Aby se poskytlo lepší pojímání duchovnosti a jejích principů těm, kdož si z toho či onoho
důvodu promývají mozky vírou, že nejsou s to chápat vysoce teoretické pojmy, máme zde
některá zjednodušená vysvětlení těchto pojmů.

Duchovnost prostě znamená, že jeden uznává a přijímá jako fakt, jako axiom (něco, co
nepotřebuje být dokazováno), že existuje absolutní, žijící, sebeuvědomující se, nestvořený
zdroj života a stvoření nemající původ v ničem jiném, který lidé nazývají Bohem, Nejvyšším,
Pánem, Ježíšem Kristem a různými jinými jmény. Uznání a přijetí tohoto axiomu má pak
určité důsledky pro každodenní život. Prostě řečeno, jestliže život a veškeré Stvoření bylo
stvořeno a má původ z tohoto Absolutního zdroje, pak tedy cokoli se ve vlastním životě
odehrává, bez ohledu na to, co to je, je výsledkem, důsledkem a následkem jsoucna a bytí
tohoto zdroje, který vždy je bez jakéhokoli počátku či konce. Tudíž vše ve vlastním životě
má bez výjimky a vyloučení čehokoli duchovní důsledek. Jeden je s to cokoli činit jen proto,
že je tento Absolutní, Nestvořený, Původní Zdroj života a Stvoření, nazývaného rozličnými