Page 121 - pzncelek
P. 121

nastíněna s ohledem na jejich obsah, nebo zda chce být pozměněna či zcela stažena zpět
            předtím, než bude nadělena duchem individuálního a jedinečného života od Nejvyššího.
            Je nutno si pamatovat, že všechny tyto kroky a procesy nastávají pouze na úrovni idejí.
            Zatím se nekoná žádná konkretizace či manifestace a projekce, s ideami jejího obsahu,
            jejího prostředí, jejich důsledků a následků atd.

            Jakmile idea dle ideje své svobodné vůle a volby je ztotoženěna s ideou svého projevení a
            se vším ostatním, tehdy a jen tehdy je nadělena individualizovaným a jedinečným duchem
            života Nejvyšším a od Nejvyššího.
            Idea se tedy nejprve jeví jako duch ve formě jeho Niterné mysli. Z této Niterné mysli se
            vytváří jeho duševnost čili vnitřní mysl synchronně s jevením se Niterné mysli. Jakmile se
            toto učiní, je umístěna do zvláštního intermediálního světa, který existuje za tímto účelem
            (nemá   žádnou   jinou   funkci).   Zde   přijímá   přechodnou   zevní   formu   souhlasnou   s   jejím
            duchem a duševností, která ustavuje její zevní mysl čili tělo zbudované z jeho idejí v Niterné
            mysli odpovídajících obsahu  této ideje. V  tomto intermediálním světě znovu posuzuje,
            hodnotí a zkouší všechny aspekty jejího bytí a jsoucna a činí závěrečné rozhodnutí a volbu
            (nyní jako sentientní entita) ohledně své nejvhodnější inkarnace. Během této doby může
            každá sentientní entita změnit cokoli, co si přeje, s jedinou výjimkou - nemůže změnit fakt
            svého jsoucna a bytí. Jakmile svobodně souhlasila být a existovat, činí tak s tím, že chápe,
            že tato jednotlivá volba je věčná. Vše ostatní lze v tomto dílčím bodě změnit. Když je
            ustanovena vhodná doba a místo anebo stav a rozpoložení pro její inkarnaci, přechází ke
            své  inkarnaci.  Tato  inkarnace může  být buď v jednom  z početných  duchovních, nebo
            přírodních světů (v jakýchkoli možných liniích, dobách, úrovních a dimenzích v souladu se
            specifickými synchronními potřebami jak inkarnujícího se ducha, tak i místa či situace, do
            níž se duch inkarnuje).

            Během pobytu ideje ve zvláštním intermediálním světě se tato nazývá duchem. Protože v
            této konotaci má v sobě Niternou mysl, vnitřní mysl a zevní mysl vybudovanou z idejí
            Niterné   mysli   a   z  elementů   tohoto  zvláštního   intermediálního  světa,   je   plně   vědomou,
            sebeuvědomující se, sebeurčenou, svobodnou a nezávislou sentientní entitou.



            Trvání inkarnace každé sentientní entity je určeno její volbou a místem či stavem, kde se
            tato inkarnace koná. Jestliže se při nějaké příležitosti koná v přírodním stupni, volba je
            omezena pouze na určité časové období. Jakmile doba vyprší, sentientní entita se navrací
            do intermediálního světa (v této době je to odlišný intermediální svět, spojený se stavem
            nebo   místem   předešlé   inkarnace),   kde   se   koná   proces   jejího   posledního   soudu   čili
            zhodnocení, prozkoušení a posouzení jejího života v této jednotlivé inkarnaci. Po jeho
            skončení se sentientní entitě představují nové volby či volba pro její inkarnaci do nějakého
            jiného módu jsoucna a bytí. V procesu konání další volby a rozhodnutí jsou sentientní entitě
            představeny budoucími důsledky každé volby a rozsah užitečnosti její volby z hlediska
            vzájemného   prospěchu   a   sdílení   pro   veškeré   Stvoření   a   jeho   duchovního   pokročení.
            Jakmile sentientní entita ze své svobodné vůle učiní tuto volbu při plném vědomí a přijetí
            všech důsledků a následků této volby a jejich rozličných opcí pro modifikaci a změnu,
            sentientní entita přistupuje k další inkarnaci. Další inkarnace může být buď do přírodního,
            nebo do duchovního stupně. Avšak, jak se zdůrazňuje v „Základech lidské duchovnosti“,
            tato inkarnace nemůže být nikdy podruhé či vícekrát do téhož přírodního světa nebo do téže
            linie jakéhokoli světa. Nemůže se reinkarnovat do téhož místa, neboť by to byl opakující se,
            regresivní a stagnující modus bytí, který je nemyslitelný v Absolutním procesu myšlení
            Nejvyššího, kde není nic jiného než duchovní pokrok a tvorba nových věcí. Proto žádné
            opakování inkarnace do téže linie bytí a jsoucna v jakékoli úrovni, kroku, stupni či dimenzi
            nemůže   být   produktivní,   konstruktivní   a   tvořivé,   a   tudíž   se   nemůže   konat.   (Ohledně
            rozpravy   o   pojetí   reinkarnace   viz   „Principy   duchovní   hypnózy“   a   „Základy   lidské
            duchovnosti“.)
            Tento proces inkarnování pokračuje věčně a nemůže se zastavit kvůli stálému objevování
            se nových stavů, rozpoložení, procesů, míst, linií, vesmírů, galaxií, stvoření Nejvyšším a od
   116   117   118   119   120   121   122   123   124   125   126