Page 199 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 199
NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
Duševnost - vnitřní mysl žena zjistí, že ta myšlenka je zajímavá, předloží ji
-
Nejniternější duchovní mysli - muži. Není-li původcem té představy, nemá duchovní
mysl v této věci na vybranou, než uznat její platnost. Jakmile je uznána nejniternější
myslí jako platná, pak se tato idea stane doopravdy živou a začne prospívat a žít svým
vlastním nezávislým životem. V té chvíli, kdy se toto provede, pojem hříchu vejde do
života a vytváří všechny lidské problémy.
Ze shora uvedeného vylíčení je zřejmé, že hřích a lidské problémy, to jest negativní
stav, má svůj původ v nejvíce zevní venkovní části zevnější mysli sentientních entit, jež
žily na původní planetě Země. Proces jeho aktivace byl popsán jinde (Základy lidské
duchovnosti, a v kapitole šesté této knihy ‚Tajemství o pseudotvůrcích‘. Viz též příští
kapitolu). Zde se to již nebude opakovat.
Jak tedy lze definovat hřích a lidské problémy z tohoto hlediska?
Jak můžete vidět, nemá tradiční náboženská definice hříchu žádnou vynikající
vlastnost. Je bláznovstvím usoudit, že jedna nebo dvě osoby zhřešily tím; že
neuposlechly Boha, který je schválně pokoušel, když postavil uprostřed rajské zahrady
zvláštní druh stromu, jehož ovoce jim zakázal jíst. Proč by měl Bůh škádlit tuto dvojici
tak surově? Nezdál by se takový Bůh poněkud dětinským či senilním tvorem, jenž by
úmyslně stvořil lidi zvědavé na poznatky, a pak by je ochudil o zisk této nejzávažnější
znalosti? Takový postoj přece nemá hlavu ani patu. Jak Einstein poznamenal: Bůh
nehraje v kostky se svým Stvořením (‚s vesmírem‘ podle jeho slov). Bůh tak krutě
nežertuje.
Je očividné, že je použito hluboké alegorie v příběhu Genese, aby se upozornilo na
nebezpečí, které nastane, když bude aktivován negativní stav. Sděluje se v něm
varování neuposlechnout přání zevní mysli přijít s myšlenkami, jež by vedly k aktivaci
negativního stavu. Jenom zevní mysl v tom nejzevnějším světě stvoření může toto
učinit, dostane-li možnost a příležitost. Varování zde je zřejmé: Nedávejte zevnějšnosti
zevnějšností takovou možnost a příležitost, protože by to vedlo k aktivaci negativního
stavu. A jakmile je negativní stav aktivován, musí pak cele proběhnout svou dráhu.
Nemůže se zastavit, pokud se zcela neprojeví, neuskuteční a nezpřítomní v plnosti
svých možností. Toto je duchovní zákon, jenž se nesmí porušit.
Když už se idea vyskytne, zvláště pak v sentientní mysli, bez ohledu na to, na jaké
úrovni té mysli, pak musí postoupit až ke svému stávání se. Plně se projeví před tváří
veškerého stvoření, aby se uplatnila nebo byla zamítnuta. Aby se mohlo učinit řádné
rozhodnutí - zda tu ideu potvrdit jako platnou, nebo zavrženíhodnou - musí se nejprve
jasně projevit ve svých důsledcích, následcích a výsledcích. Jiné cesty není. A to je tedy
to, co ve skutečnosti sděluje příběh, zaznamenaný v Genesi, v kapitole 3, v Biblí Svaté
(mimo mnohé jiné, což však se netýká předmětu této kapitoly).
Jinou stránkou tradiční náboženské definice hříchu je prosté vyjmenovávání druhů
chování, jež se považuje za hříšné. Typický příklad takového zakázaného chování je v
doslovném významu Desatera přikázání. Děláš-li něco, co se nesmí podle těchto
přikázání či podle jakýchkoliv jiných zákonů, pášeš hřích. Takto vypadá proklamační
definice. Je to rozkaz, který se musí poslechnout bez jakýchkoliv dotazů a bez určování
