Page 199 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 199

NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA



            Duševnost        -  vnitřní   mysl      žena   zjistí,   že   ta  myšlenka  je   zajímavá,   předloží   ji
                                            -

            Nejniternější  duchovní  mysli        -  muži.  Není-li  původcem  té  představy,  nemá  duchovní
            mysl  v  této  věci  na  vybranou,  než  uznat  její  platnost.  Jakmile  je  uznána  nejniternější
            myslí jako platná, pak se tato  idea stane doopravdy  živou a začne prospívat          a žít svým
            vlastním  nezávislým  životem.  V  té  chvíli,  kdy  se  toto  provede,  pojem  hříchu  vejde  do
            života a vytváří všechny lidské     problémy.

            Ze   shora  uvedeného  vylíčení  je  zřejmé,  že  hřích  a   lidské    problémy,  to  jest  negativní
            stav, má  svůj původ v nejvíce zevní  venkovní části zevnější mysli  sentientních        entit, jež

            žily  na  původní  planetě  Země.    Proces  jeho  aktivace  byl  popsán  jinde  (Základy  lidské
            duchovnosti,    a  v  kapitole  šesté  této  knihy  ‚Tajemství  o  pseudotvůrcích‘.  Viz  též  příští


            kapitolu). Zde se to již nebude     opakovat.
            Jak tedy lze   definovat hřích a lidské problémy     z tohoto hlediska?

            Jak   můžete   vidět,  nemá  tradiční   náboženská   definice       hříchu  žádnou  vynikající

            vlastnost.   Je   bláznovstvím   usoudit,  že   jedna   nebo   dvě    osoby   zhřešily   tím;  že
            neuposlechly  Boha, který     je schválně  pokoušel, když postavil uprostřed rajské zahrady
            zvláštní druh stromu, jehož ovoce jim zakázal jíst. Proč by měl  Bůh         škádlit tuto dvojici
            tak  surově?   Nezdál  by  se  takový  Bůh   poněkud  dětinským  či  senilním  tvorem,  jenž   by
            úmyslně stvořil lidi zvědavé na      poznatky, a pak by je ochudil o zisk této nejzávažnější
            znalosti?   Takový   postoj   přece   nemá   hlavu   ani   patu.   Jak  Einstein    poznamenal:  Bůh
            nehraje     v   kostky  se   svým  Stvořením  (‚s  vesmírem‘  podle   jeho   slov).  Bůh  tak   krutě




            nežertuje.
            Je   očividné,   že  je  použito  hluboké   alegorie   v   příběhu   Genese,  aby   se  upozornilo   na
            nebezpečí,     které   nastane,   když  bude   aktivován   negativní   stav.  Sděluje  se   v   něm


            varování neuposlechnout přání zevní mysli přijít s myšlenkami,  jež by vedly           k aktivaci
            negativního   stavu.    Jenom   zevní   mysl   v   tom   nejzevnějším   světě  stvoření  může   toto

            učinit, dostane-li možnost a příležitost. Varování zde je  zřejmé:  Nedávejte       zevnějšnosti
            zevnějšností  takovou možnost a příležitost, protože by to  vedlo        k aktivaci  negativního
            stavu.    A   jakmile   je   negativní   stav   aktivován,  musí  pak   cele   proběhnout   svou   dráhu.

            Nemůže   se   zastavit,   pokud   se   zcela  neprojeví,   neuskuteční   a   nezpřítomní    v   plnosti
            svých  možností.    Toto je  duchovní zákon,   jenž se nesmí porušit.


            Když     už  se  idea  vyskytne,   zvláště  pak   v  sentientní  mysli,   bez   ohledu   na   to,   na   jaké


            úrovni té mysli, pak  musí  postoupit až ke svému stávání se. Plně se  projeví před tváří

            veškerého  stvoření,  aby  se  uplatnila   nebo  byla  zamítnuta.  Aby  se  mohlo  učinit  řádné

            rozhodnutí        -  zda  tu  ideu   potvrdit jako platnou, nebo zavrženíhodnou  -   musí se nejprve
            jasně projevit ve svých důsledcích, následcích a výsledcích.  Jiné cesty není.       A to   je tedy
            to, co   ve  skutečnosti  sděluje  příběh, zaznamenaný v  Genesi, v kapitole 3,  v  Biblí   Svaté
            (mimo mnohé jiné, což však       se netýká předmětu  této kapitoly).


            Jinou   stránkou   tradiční   náboženské   definice   hříchu   je  prosté   vyjmenovávání   druhů
            chování,    jež  se   považuje   za   hříšné.   Typický  příklad  takového  zakázaného   chování  je  v

            doslovném   významu        Desatera   přikázání.  Děláš-li  něco,   co   se   nesmí   podle  těchto
            přikázání    či  podle  jakýchkoliv  jiných  zákonů,  pášeš  hřích.  Takto  vypadá  proklamační
            definice.  Je to rozkaz,  který se musí poslechnout bez jakýchkoliv dotazů  a bez určování
   194   195   196   197   198   199   200   201   202   203   204