Page 196 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 196

Kapitola jedenáctá




                               POJETÍ HŘÍCHU  A LIDSKÝCH PROBLÉMŮ




            Dne 22. února 1988 v 6:00 hodin ráno bylo         ke mně slovo  Pána Ježíše Krista,   řkoucí:

            „To,   co   se   v   této   kapitole   bude   probírat,   má   přímý   a   důležitý   vztah      k  desátému

            duchovnímu   zákonu,       formulovanému   na  konci   předchozí   kapitoly   (Zákon   duchovní
            morálnosti  a  zkušenosti).  Zatímco     v  tom  úseku   předešlé  kapitoly  byla  tendence  dívat
            se na jednotlivcovo chování ze stanoviska toho,  co je      a co  není správné a   vhodné,   půjde
                v  této   kapitole o  náležité pojímání, definování a chápání toho,   co lidé nazývají   hříchy a
            co   považují   za lidské problémy.

            Pojem   hříchu   otřásá  lidským   vědomím   a   veškerým  Stvořením   od   samého   začátku
            aktivace negativního stavu (mnoho miliónů let)          až do dnešní  doby   a bude to trvat tak
            dlouho,  až  nastane  naprostý  konec  negativnímu   stavu.     Pojem  lidských  problémů  má

            přímo   co   dělat   s   pojmem    hříchů,   neboť  před  aktivací   negativního   stavu   žádné
            sentientní    entitě  nebylo   známo, co jsou   problémy.



            Oba   pojmy      jsou   ve   skutečnosti  charakteristickými  pro  typickou   lidskou  éru

            definovanou        v  knize  Základy  lidské  duchovnosti  a  nově  probranou  v  poslední  kapitole

            knihy  Hlavní   ideje   Nového   zjevení.   Před   tím,   než   se   lidští   tvorové   objevili   na   vaší
            planetě,  tyto koncepty  nebyly  vůbec    nikomu  známy, ani nikým prožívány.
            Většina   náboženství   na   vaší   planetě  nesprávně     usoudila,   že  původ   hříchů   možno
            vystopovat  u  jediné    osoby  jménem  Adam     a  jeho  ženy  zvané  Eva,   jakožto  i  u  jediného
            živočicha nazývaného  ‚had‘         v  nějaké zahradě, které   se říká  Eden.   Vyprávění o  Adamovi
            a  Evě   a  o  svůdci   hadovi   je  symbolickým  vylíčením  zrodu  či  původu  hříchu  a  lidských

            problémů,   avšak   ve  svém  doslovném   smyslu   tento   příběh  nemá        vůbec   co   dělat   s
            jakoukoli fyzickou realitou.


            Pokud   si   vzpomínáte   ze   zjevení,    daného   skrze  Swedenborga  i   zprostředkovatele
            tohoto   přenosu,   byl  Adam   původně,   před  stvořením  Evy,   reprezentantem   prvních
            androgynních      lidí na  planetě Zemi,   kteří uvedli příznivé   podmínky na té planetě pro to,
            co se mělo vyvinout po jejich odchodu. Kdežto          Adam a Eva  představují druhý typ  lidí,
            kteří    se   objevili  na   planetě   Zemi   v   oddělené   formě  muže  a   ženy.   V   této   formě



            oddělenosti,   zobrazené   odlukou  femininity   od   maskulinity,   se   nalezly   příznivé

            podmínky  pro  počáteční  proces  aktivace  negativního  stavu.       Že  zde  se  nejedná  o  dva


            samostatné  jedince,  je  zřejmé    z  Genese  (první  knihy  Mojžíšovy)  5:2,  kde  Bůh  nazývá
            muže    a  ženu   člověčenstvím.
            Jak  si  jistě  vzpomínáte,  přestavovala  zahrada  Eden    stav  vědění  a  moudrosti,  jaké  tito

            lidé   vlastnili   a   užívali.    Had  představuje  počitkové  a   smyslové   vybavení  lidských



            fyzických  orgánů,    sloužících  pro  přijímání  popudů  ze  zevního  prostředí  a  pro  vyslání
            popudů do  zevního      světa.
   191   192   193   194   195   196   197   198   199   200   201