Page 197 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 197
NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
V hlubším smyslu, jenž do tohoto okamžiku nebyl zjeven, představuje Adam ve
skutečnosti originální Nejniternější duchovní mysl člověčenstva. Eva reprezentuje
původní vnitřní mysl čili duševnost člověčenstva, která se vždy odvozuje z
Nejniternější duchovní mysli (pamatujte si, že vše probíhá od toho nejniternějšího -
duchovního k tomu, co je nejzevnější - přírodní), jak je zřejmé ze skutečnosti, že Eva
byla stvořena z Adama, totiž z vnitřních duchovních principů, jak se vyskytují a
postupují směrem k naplnění účelu svého zevního projevování a stávání se. Had v této
souvislosti představuje původní zevní mysl člověčenstva. Jak jste si povšimli, v tomto
bodě se užívá slovo ‚člověčenstvo‘ namísto správnějšího lidstva‘. Tenkrát nebyli lidští
tvorové, nyní se vyskytující, ještě zfabrikováni. Termín ‚člověčenstvo‘ zde značí jak
ženy, tak muže. ‚Člověk‘ v tomto označení neznamená muže, nýbrž kombinaci obou -
muže i ženy.
Život v zahradě Eden před Pádem představuje jednotu, jedinost a harmonii těchto
substanciálních aspektů jedné sentientní mysli v plném vědomí, uvědomělosti a
znalosti všech zákonů a principů, vládnoucích v duchovní, duševní i fyzické říši. Jak
vidíte, neexistovala zde žádná nesouladnost či odloučenost. Proto žádné hříchy či
problémy nebyly myslitelné. V té době také neexistovaly žádné nevědomé procesy ani
neznalost.
‚Had‘ také představuje vědecké výzkumy zevní mysli pomocí senzoriálních a
senzuálních nástrojů, vztahujících se k životu na planetě a vůbec k zevnějšímu
prostředí. Takže zvíře zde reprezentuje citovou náklonnost dívat se navenek za účelem
regulování zevního prostředí a jeho přizpůsobování podle potřeb člověčenstva. V
tomto je účel a užití jakékoliv zevní mysli. Jak se tak neustále díváte směrem navenek,
může se vám stát, že se začnete převážně zabývat tím, co se děje zvenčí mimo vás. V
takovém sklonu se skrývá nebezpečí, že budete tak pohlceni v aktivitách, týkajících se
zevního světa, že je najednou budete považovat za oddělenou entitu neboli stav či
okolnosti, nezávislé na sentientí mysli. V takovém posuzování je símě pro možnost
aktivování negativního stavu.
Oddělování čehokoliv existujícího mimo sentientní mysli do jeho vlastní nezávislé
jedinečnosti nakonec umožňuje shledat jej jako mající život v sobě a ze sebe, bez
jakékoliv vytvářející sentientní síly. Fundamentální duchovní pravidlo, které se zde
musí zopakovat, je v tom, že vše, co existuje a je, je a existuje díky představě o jsoucnu
j
e
a bytí v sentientní mysli. V absolutním smyslu, veškeré stvoření možné jenom proto,
-
že je konkretizovanou ideou Absolutní sentientní entity - Boha Nejvyššího nyní Pána
Ježíše Krista.
Avšak - jak si vzpomínáte - jakmile ta idea je konkretizována, odívá se do vlastního
nezávislého jsoucna a bytí, aby tak zrcadlila přirozenost svého Stvořitele, jenž je
Absolutně nezávislou sentientní bytostí. Tak je tomu v absolutním i relativním smyslu.
Nicméně je pramen života té nezávislosti (v relativním stavu) vždy ve vytvářejícím
činiteli či stavu.
Díváte-li se na něco navenek od sama sebe a přitom vidíte, jak to něco vzmáhá a žije,
e
s
aniž by bylo někým zřejmě řízeno, pak můžete ztratit pravou duchovní perspektivu a
než byste to viděli jako svou vlastní konkretizovanou ideu, počnete to považovat za
