Page 85 - hinz

Pravý duchovní výklad tohoto verše, jaký je relevantní této zvláštní době, je
následující: Beran stojící vedle řeky znamená hlavní panující lásku, která v lidech v
současné době převládá ve formě stagnujícího rozpoložení. „Stojící vedle řeky“
odráží stagnující rozpoložení. Řeka reflektuje neustálý duchovní pokrok a plynutí a
plynnost všech duchovních záležitostí. Avšak „stojící vedle řeky“ znamená
přehlížeti jakékoli potřeby takového duchovního pokroku, plynutí a změny. Beran v
této konotaci představuje lásku, ovládající většinu lidí, k zevním, bezcenným,
tělesným, vnějším, hmotným, povrchním a pomíjivým věcem, podporovanou dvěma
mocnými přesvědčeními. To se odráží ve výroku: „dva rohy byly veliké“. Jeden roh
znamená moc přesvědčování, aby se tato láska přijala. Nutnost přijetí této lásky
jako vládnoucí formy v životě každého musí předcházet před tím, než se přijme a
projeví druhá přesvědčivost této lásky. To je zřejmé z výroku: „Ale jeden byl větší
jak ten druhý a ten větší vzešel později.“ Větší roh znamená manifestaci síly
přesvědčení, která uspěla přesvědčit současně existující lidi, že neexistuje žádná
jiná hodnotná láska, než láska ke všemu vnějšímu, pomíjivému, dočasnému,
hmotnému a obzvláště k tomuto fyzickému či pozemskému projevu jejich životů.

Ve verši čtvrtém se říká:

„Viděl jsem berana trkat na západ, na sever
a na jih, takže žádné zvíře před ním
nemohlo obstát; ani tu nebylo žádné,
které by mohlo vyváznout z jeho rukou,
nýbrž dělal si, co chtěl, a vzmohl se.“

„Viděl jsem berana trkat na západ, na sever a na jih“ znamená, že tato vládnoucí
láska ke všemu zevnímu a k fyzickým aspektům lidského života nahrazuje duchovní
Dobro a jeho Pravdu, označované slovy „na západ“, přírodní dobro a jeho běžné
vnímání, označované slovy „na sever“, a duchovní Pravdu a její Moudrost
označenou slovy „na jih“, takže žádný jiný typ hlavní panující lásky by se nemohl
uchytit, což je označeno slovy: „takže žádné zvíře před ním nemohlo obstát“. Tato
vládnoucí láska byla přijata vůlí většiny lidí. Toto přijetí znamená jejich úplnou
identifikaci s touto láskou až do bodu, kdy se nikdo nebude moci osvobodit od této
lásky a ta se stane bezkonkurenčním vládcem všeho v lidském životě. To je
označeno slovy: „nýbrž dělal si, co chtěl, a vzmohl se“.

Je třeba si uvědomit fakt, že jakmile se někdo ztotožní s láskou, která mu vládne, a
ta se stane součástí jeho vůle, tato láska se stává zdrojem jeho života. Život či
motivace k životu vyvěrá z vlastní vůle být a existovat. Jestliže tedy někdo přijme do
své vůle formu, stav a kondici jakékoli lásky, přivlastňuje si tuto lásku a ta se stává
zdrojem jeho života.

Ve verši pět čteme následující:

„A jak jsem pozoroval, náhle přišel od
západu kozel přes celý povrch země, aniž
by se dotkl půdy; a ten kozel měl mezi
svýma očima nápadný roh.“

V tomto verši je popsána jiná vládnoucí láska. Když se uváží rozpoložení hlavní
lásky vzhledem k zevnějšnostem, jak je popsáno beranem, jeden si náhle uvědomí,
že jeho pravý zdroj a původ je z něčeho jiného, co překonává předešlou panující