Page 86 - hinz

lásku. Že „kozel přišel od západu přes celý povrch země, aniž by se dotýkal půdy“,
znamená, že z nedostatku uvědomění si Božské lásky Nejvyššího, z níž vyvěrají
všechny pozitivní hlavní panující lásky a jejich afekce, emoce, stavy, procesy a
kondice, vyvěrá náhrada božské lásky láskou k sobě, reprezentovaná zde kozlem.
„A kozel měl mezi svýma očima nápadný roh'' znamená sílu sebelásky ospravedlnit,
omluvit a zracionalizovat své jsoucno a bytí.

Verš šestý:

„Pak přišel k beranovi, jenž měl dva rohy,
kterého jsem viděl stojícího vedle řeky, a
běžel k němu se zuřivou silou.“

Tento verš popisuje fakt, že vládnoucí sebeláska nemůže tolerovat či přijmout jako
nezávislou sílu a moc žádný jiný typ lásky. Sebeláska potřebuje stálý pohyb ve
svém vlastním pseudopokročení, aby se napájela ospravedlňováním, racionalizací a
omlouváním všech svých protivných a negativních důsledků a následků. Proto
nemůže vystát stagnaci hlavní panující lásky zevnějšností, která nedovoluje žádnou
změnu z obavy před ztrátou svého vlastnictví. Avšak tato kondice je pro vládnoucí
lásku k sobě nesnesitelná, protože její povahou je stát se jediným nepochybným
vládcem všeho ve jsoucnu a bytí, aby to sloužilo této lásce s bezpodmínečnou
oddaností a obdivem.

Verš sedmý:

„A viděl jsem ho srazit se s beranem;
zuřivě se proti němu rozběhl, napadl
berana a zlomil jeho dva rohy. Beran neměl
žádnou sílu mu odolat, nýbrž ten ho srazil
na zem a rozšlapal; a nebyl nikdo, kdo by
mohl vyprostit berana z jeho rukou.“

Tato slova popisují pohlcení panující lásky k zevnějšnostem vládnoucí láskou k
sobě. Před tím, než se toto pohlcení odehraje, je nutné odstranit dvě přesvědčení
panující lásky zevnějšností – že je nutné tuto lásku přijmout; a že tato láska je
jedinou láskou, která je v jsoucnu a bytí k dispozici, jež motivuje lidský život.
Faktem je, že sebeláska nemůže tolerovat žádný jiný zdroj života než sebe sama, a
tudíž ohromnou silou a motivačním faktorem svého jsoucna a bytí odstraňuje
takové přesvědčení, vrhá je dolů k zemi a rozdupe je, což znamená podřídí si je,
učiní je svým služebníkem, uvede je do pozice prostředků k získání a opanování
všeho ve jsoucnu a bytí kvůli své vlastní lásce. Z takového rozpoložení nikdo či nic
nemůže učinit nic ohledně toho, co představuje beran.

Verš osmý:

„Proto se kozel velmi vzmohl; ale když se
stal mocným, větší roh se zlomil a na jeho
místě vyrostly čtyři nápadné rohy ke
čtyřem větrům z nebes.“

V tomto verši se popisuje, jak se panující láska k sobě bez žádného ohledu na
někoho či něco jiného stává jedinou hlavní, motivační silou lidského jsoucna a bytí.