Page 81 - hinz

A to je další důležitý důvod, proč je negativnímu stavu dovoleno pokračovat.
V tomto časovém bodě nevyčerpal svou užitečnost pro poučení a konání voleb.

7. V době prvního příchodu Ježíše Krista pseudotvůrci zcela uspěli v přesvědčení
každého v zóně vymístění, že tato zóna je jedinou pravou a původní realitou a že vše
ostatní je nereálné nebo padělané. Takže dle nich je jen zóna vymístění pravým
zdrojem života a všeho pozitivního; tudíž její vládci jsou praví a nepochybní
stvořitelé a bohové. Každý v zóně vymístění se s touto ideou ztotožňoval a plně
upadl do lásky ke všem fabrikacím a životnímu stylu této zóny. Žádné jiné poznání a
chápání nebylo žádné jiné realitě k dispozici. Proto neexistovala žádná touha a
motivace ověřit si či zkontrolovat, zda-li to, co se členům negativního stavu o této či
nějaké jiné situaci předkládá, je pravdivé, či nepravdivé. Za těchto okolností lidé
ztratili jakoukoli perspektivu toho, co je skutečně pravdivé a žádoucí a přijali
falešnost této situace jako takovou.
Na straně druhé měli lidé považovat tehdy za dobré a zbožné malou nebo žádnou
vědomou představu o tom, že existuje nějaká jiná forma života než ta, kterou měli na
planetě Zemi. Fyzická smrt pro ně tudíž byla koncem každého života.

Protože zóna vymístění byla považována za jedinou realitu jsoucí k dispozici jejím
obyvatelům, každý zde by dlel z nutnosti, a ne dle svobodné volby. Jestliže někdo
nemá ponětí o tom, že existuje nebo je reálné něco jiného, nemá v tom žádnou
možnost volby a je zde či onde z nevyhnutelné nutnosti. Jsouc tomu tak, vkládá
každý veškerou svou důvěru, spoléhání se, víru a naději v nevyhnutelnou nutnost a
ztrácí jakoukoli touhu hledat něco jiného, jelikož nic jiného neexistuje.

Jestliže by Ježíš Kristus za těchto okolností eliminovat negativní stav, zároveň by
eliminoval všechny jeho obyvatele a jejich víru, důvěru, spoléhání se a naději
v jedinou věc, se kterou se ztotožnili. Je zřejmé, že jestliže se odejme vlastní zdroj
víry, důvěry, spoléhání se, odnímá se tím i vlastní život. Takže nikdo v zóně
vymístění by nemohl být spasen. Proto bylo v tom či v čemkoli jiném nutné zahájit
odlišný přístup – ponechat lidem jimi přijatý zdroj života, realitu, totožnost, lásku,
víru, důvěru, spoléhání se a naději či cokoli, co měli, a zároveň uvést všechny
ostatní alternativy, zobrazit jejich pravou povahu, výsledky, důsledky a následky
živým příkladem těch, kteří se ztotožnili s pozitivním stavem a zjevit lidem, že jejich
život nekončí jejich fyzickou smrtí.

Během Svého prvního příchodu Ježíš Kristus otevřel dveře všem ostatním
alternativám a do ostatních dimenzí, ponechávaje zároveň negativní stav
v dominanci v zóně vymístění, aby tak nemohlo nastat náhlé pohlcení života tím, že
se odejme přijatý zdroj a identita lidského života a milování. Zároveň uvedl nový
způsob života – pozitivní stav, který měl koexistovat se starým, aby každému v zóně
vymístění posloužil jako příklad a srovnání toho, jaké je to být v pozitivním stavu.

Tato podivná a zvláštní situace je Nejvyšším tolerována, dokud každý v zóně
vymístění nebude mít dostatek času a příležitosti učinit pravé srovnání mezi
negativním a pozitivním stavem a naučit se z mnoha příkladů lidí v pozitivním stavu
učinit konečně svou vlastní svobodnou volbu v této věci. Když se toto stane,
negativní stav je odstraněn, zóna vymístění se vyprázdní a stane se neobydlenou a
pravá realita pozitivního stavu Stvoření Nejvyššího navždy převezme vládu. A to je
dalším důvodem, proč bylo negativnímu stavu dovoleno pokračovat i po prvním
příchodu Ježíše Krista.