Page 74 - hinz

Povaha pozitivního stavu je na straně druhé vybudována na svobodě volby a
proměnlivosti. Lze si zvolit být takovým či onakým, ale nikdo není navždy uzavřen v
tom, aby takovým či onakým byl věčně. Každý se vždy muže změnit. Taková je
samotná proměnlivost pozitivního stavu. Takový je pravý život pozitivního stavu.
Takže pozitivní stav nemůže přežít či přijmout nic a nikoho pouze z nutnosti, ale
musí tak učinit ze svobodné volby.

Svoboda volby uzavřít se nutnosti být zlý a negativní závisí na svobodné volbě
zůstat takovým, jaký jsem. Jestliže by se negativní stav odstranil předčasně, odňala
by se taktéž tato svoboda volby negativních entit zůstat takovými, jaké jsou. Takže
by nenastala žádná aktuální změna, protože žít z nutnosti, byť i v pozitivním stavu,
je stavem negativním.

Z tohoto kriticky závažného důvodu bylo nutné negativnímu stavu dovolit, aby
pokračoval ve svém jsoucnu a bytí ve všech oblastech zóny vymístění, aby se
každému dala příležitost být takovým, jakým chce být.

Rozdíl mezi situací, která existovala před Prvním příchodem Páně a po něm, je
fundamentální a kriticky závažný. Před Jeho/Jejím prvním příchodem zůstával každý
z negativního stavu v něm z nutnosti, protože neexistovala žádná jiná alternativa.
Avšak po Prvním příchodu Ježíše Krista, kdy byla Pánem živoucím a konkrétním
příkladem ukázána a zobrazena cesta ven z negativního stavu, každý v negativním
stavu v něm zůstává z vlastní svobodné volby.

Takže, jak se uvádí v předešlé kapitole, Ježíš Kristus znovu nastolil svobodu volby
pro každého, dokonce i v nejhlubších peklech. Již nikdo není nikde z nutnosti, ale
pouze ze svobodné volby. Toto je sám první krok k odstranění negativního stavu. V
průběhu aktivace druhé fáze je každému v negativním stavu neustále prezentována
příležitost dostat se ven z negativního stavu. Každý se učí způsobům a prostředkům
provedení tohoto kroku. Toto učení se je možné jen srovnáváním a příkladem.
Jestliže by se negativní stav měl eliminovat kvapem, nebylo by možné žádné
srovnání pozitivního stavu se stavem negativním a obráceně a nebylo by možné
ukázat žádný příklad. Bez této situace by nemohlo nastat pravé poučení, ale
namísto toho by byl každý z nutnosti donucen slepě věřit, že pozitivní stav je lepší a
jediná volba. Takový násilný nátlak odnímá svobodu volby, a tedy znemožňuje zažít
to, čím vůbec je pravý pozitivní stav.

Toto je jeden z hlavních důvodů, proč je negativnímu stavu dovoleno pokračovat i
po Prvním příchodu Ježíše Krista. Má pokračovat tak dlouho, jak je nutno
vystavovat každého ve veškeré zóně vymístění tomuto poučení a příležitosti
konvertovat do pozitivního stavu. Avšak v jednom bodě, kdy dostatečné poučení a
příležitosti budou učiněny dostupnými každému v pseudojsoucnu a pseudobytí
negativního stavu, odehraje se Druhý příchod Ježíše Krista. V této fázi spasení se
zbytek všech pekel uzavře a izoluje a veškerá zóna vymístění se vyprázdní. Ty entity
v negativním stavu, které budou tvrdošíjně setrvávat ve svém zlu a negativitě, samy
sebe ze své svobodné volby odsoudí k nejsoucnu a nebytí. Jejich jedinečné životy z
nich budou staženy do Absolutního zdroje Života v Nejvyšším, kde budou očištěny
a vyčištěny od všech nečistot, jedů a zamoření zly a nepravdami pekel a následně
dle svobodné volby opětovně uvolněny do nových, pozitivních, sebeuvědomělých
forem a přijímačů tohoto života. Předešlé negativní formy a projevy tohoto života
odpadnou a obrátí se v nicotu, protože byly vybudovány z iluzí, klamů a nereality.