Page 37 - hinz

kapitola dvacátá osmá, verš osmnáctý říká: „Pak Ježíš přišel a hovořil k nim řka:
„Byla Mi dána veškerá moc na nebi i na zemi““. Tato slova zjevně naznačují, že není
jiná moc než Ježíš Kristus, Kdo je zároveň Otec, Syn a Duch Svatý, jak naznačuje
další verš Matouše, verš devatenáctý kapitoly dvacáté osmé. Podobná tvrzení je
možné nalézt v Markovi a v Lukášovi i na mnohých místech Evangelia dle Jana.
Například se u Jana, kapitola třetí, verše šestnáct a sedmnáct a dále v doslovném
smyslu velmi zřejmě oddělují tyto dvě osoby, protože se ve verši šestnáctém říká:
„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal Svého jednorozeného Syna, aby tak každý, kdo
v Něj věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ A verš sedmnáctý: „Neboť Bůh neposlal
Svého Syna, aby svět zatratil, ale aby tento svět mohl být skrze Něho spasen.“ Z
tohoto je zřejmé, že Bůh, jedna osoba, poslal svého Syna, jinou osobu, na tento
svět. Toto je doslovným smyslem, pokud nikdo nezná, co slova Bůh a Syn
znamenají ve smyslu vnitřním.

V téže kapitole, verš třicátý pátý, se říká: „Otec miluje Syna a vložil vše do Jeho
rukou.“ Tento verš opět naznačuje, že zde jde o něco jiného, než o dvě oddělené
entity, protože vše je dáno do rukou Syna. Také si to můžete přečíst v Janovi,
kapitola pátá, verš devatenáctý až dvacátý sedmý a v celé kapitole, jako fakta,
obsahující jak narážku na to, že Otec a Syn nejsou dvě oddělené osoby, ale entita
jedna, a zároveň je v doslovném smyslu velmi zjevné, že jsou dvěma oddělenými
entitami. Podobná situace nastává v další kapitole, kapitole šesté, verše dvacet šest
až dvacet osm. V obsahu těchto veršů lze snadno dovodit obě pojetí, jestliže někdo
nechápe vnitřní smysl tohoto obsahu.

V kapitole osmé, verše třicet sedm až po konec této kapitoly se nám velmi důrazně
naznačují obě situace; nejprve že tu jsou dvě oddělené osoby a náhle ve verši
padesát osm jim Ježíš řekl: „Zajisté pravím vám, před tím, než byl Abrahám, JÁ
JSEM“. Když tedy říkáte o někom „JÁ JSEM“, je zřejmé, že je to pouze jeden možný
Nedělitelný Bůh, ne dvě oddělené osoby. V desáté kapitole Evangelia Jana to od
verše dvacet pět až po verš třicet osm začíná vypadat tak, jako bychom zde měli co
činit se dvěma oddělenými entitami, Otcem a Synem, ale pak ve třicátém verši Ježíš
Kristus prohlašuje: „Já a Můj Otec jedno jsme“. V tomto bodě Ho Židé chtějí
ukamenovat a také Ho chtěli ukamenovat, když řekl: „Předtím, než byl Abrahám, JÁ
JSEM.“ Tito nemohli zřejmě přijmout ideu, že Ježíš Kristus a Bůh Otec jsou jedna
entita, ne dvě oddělené entity.

V kapitole jedenácté, verš dvacet pět a dvacet cest Ježíš velmi jasně prohlašuje: „Já
jsem vzkříšení a život. Ten, kdo ve Mě věří, byť by umřel, bude žít. A každý, kdo žije
a ve Mě věří, nikdy nezemře.“ Toto je velmi zřejmý náznak a implikace, že On je
jediný Bůh, Otec, Syn a Duch Svatý, Jeden Bůh Nedělitelný, protože pouze Jeden,
kdo je vzkříšení, a pouze Jediný, Kdož je život Sám a Sebou, je Jeden Bůh
Nedělitelný. Žádný jiný život neexistuje, neexistoval, ani nebude nikdy existovat.

Opět pak v kapitole dvanácté Evangelia Jana, verš čtyřicet čtyři: „A ten, kdo Mě vidí,
vidí Jeho, kdo Mě poslal.“ Toto je velmi zjevné naznačení, že nejsou odděleni, ale
jsou jednou osobou a jednou entitou. V kapitole čtrnácté Evangelia dle Jana
obsahuje verš šestý až jedenáctý velmi zřetelné narážky, že Ježíš Kristus a Otec,
Jehova, Nejvyšší, jsou táž osoba. Verš šestý říká: „Já jsem cesta, pravda a život.
Nikdo nepřichází k Otci než skrze Mne.“ a ve verši sedmém: „Kdybyste poznali Mne,
poznali byste také Mého Otce; a od nyní Ho znáte a vidíte.“ Ve verši devátém jeho
druhá Část pokračuje: „Ten, kdo vidí Mne, vidí Otce.“ Pak v kapitole sedmnácté v
Evangeliu Janovi, celá kapitola je modlitba Ježíše Krista, Kdož se modlí ke Svému