Page 42 - hinz

dobro. Někdo muže byt velmi znalý a zdánlivě moudrý, ale postrádá veškerou lásku,
nebo jeden může mít hojnost lásky, ale zároveň může byt velmi nemoudrý. Taková je
povaha negativního stavu. Kvůli této základní separaci a rozštěpení není v této zóně
možné náležité, úplné a celkové sjednocení, spojení a jednost těchto principů. Tyto
se vždy objevují odděleny a nezávislé jeden na druhém. Za těchto podmínek by
inkarnace Ježíše Krista jako kompletního sjednocení a jedností s Nejvyšším a se
všemi Jeho/Jejími Absolutními principy vytvořila takový šok, že by to zničilo vše a
každého zde. To by vedlo k destrukci veškerého Stvoření (jak se uvádí v bodu číslo
jedna).

Proto se, jak se ukazuje v první kapitole Evangelia dle Jana, Slovo stalo tělem.
Slovo Boží znamená čistou Božskou pravdu. Takže to byla Božská pravda
Nejvyššího, která se inkarnovala jako Ježíš Kristus do této zóny na tuto planetu. Z
této pozice, z pozice Božské pravdy, se mohlo provést sjednocení všeho, co
reprezentoval Ježíš Kristus na této planetě, aby se tak Božská pravda Nejvyššího
mohla ještě jednou připojit k Božskému dobru. Božské dobro či Božská láska je tím
co se nazývá Otec. A Božská pravda či Božská moudrost je tím, co se nazývá Syn.

První krok v procesu spojení je znalost pravdy. To je důvodem, proč Ježíš Kristus
říká: „Neboť poznáte pravdu“, to jest Ježíše Krista, „a ta vás osvobodí.“ A: „Já jsem
pravda, cesta a život,“ a tak dále. Pravda vede k Dobru.

Avšak protože je zde tento smysl mediace, stává se Ježíš Kristus jako Božská
pravda čili Syn Boží mediátorem Božského dobra čili Boha - Otce. Z pozice vnějšího
vnímání lidské zevní mysli se tento vztah jeví tak, jako by tu byly dvě oddělené
osoby či entity, které mají vztah jedna ke druhé z pozice oddělenosti a odlišnosti,
jsouce mediátorem jedna ke druhé.

Když se Ježíš Kristus modlil nebo hovořil ke Svému Otci, jako by Jeho Otec byl
oddělenou osobou, modlil se a hovořil z pozice Božské pravdy (v Esenci zvané
Synem Božím a Synem člověka v Substanci) k pozici Božského dobra (v Esenci
zvané Jehova čili Otec nebo Bůh v Substanci), což z časo - prostorově vázané a
zlem - nepravdou podmíněné zóny vymístění poskytuje nesprávnou a
zdeformovanou iluzi a jevení se, jako bychom zde měli dvě zcela odlišné osoby či
stavy.

Avšak v pozitivním stavu stvoření žádná taková separace neexistuje. Nikdo tudíž
nepociťuje Boha - Otce a Syna - Ježíše Krista jako dvě oddělené osoby nebo jako
dva bohy. Namísto toho jsou vnímáni jako dva sjednocené aspekty. Jednoho
Nedělitelného Boha - to jest jako Božská pravda Nejvyššího, která se stala tělem a
funguje ve formě Ježíše Krista jako Vykupitele a Spasitele veškerého Stvoření, a
jako Božské dobro Nejvyššího (Otec), které bylo duchem a duší čili životem této
Božské pravdy čili Ježíše Krista.

4. Jak se uvedlo předtím, v dobách inkarnace Ježíše Krista na tuto planetu
pseudotvůrci a negativní stav jimi aktivovaný plně ovládali tuto planetu, jakož i
veškerou zónu vymístění. Skrze intermediální svět měli přímý přístup k veškerému
pozitivnímu stavu, kde tehdy založili své pevnosti. Z této pozice neustále pronikali
všemi nebesy (jak to lze vidět z výroků v Bibli Svaté - Job, kapitola první, verše šest
až dvanáct; Job, kapitola druhá, verše jedna až sedm a prorok Zachariáš, kapitola
třetí, verše jedna až tři) a postupně také přebírali vládu nad pozitivním stavem
Stvoření Nejvyššího.