Page 41 - hinz

vyžadují odlišné souvztažnosti odlišných pozemských národů. To znamená, že ať
v době inkarnace Ježíše Krista židovský národ souvztažil s čímkoli, nutně to
neznamená, že tatáž souvztažnost se zachovává v současnosti. Nikdo neví s čím
v současnosti každý národ v duchovním světě souvztaží. Taková znalost by byla
krajně nebezpečná a zničily by působení Božské prozřetelnosti Nejvyššího. Na
základě této znalosti by se mohl předpovědět budoucí vývoj duchovních záležitostí
těchto národů. Toho by využil negativní stav, aby podkopal a zničil celkový akt
spasení Nejvyššího). V tomto ohledu se mohly učinit kroky k dobytí a odstranění
negativního stavu jen z pozice pseudonitra. Považování nejzevnějších faktorů za
pravé „uvnitř“ ustanovuje základnu negativního stavu. V pravém nitru neexistuje
žádný negativní stav. Takže inkarnace do negativního stavu vyžaduje inkarnaci do
tohoto pseudonitra. Je třeba nejdříve sledovat zákon pozice vzhůru nohama, by se
tato zvrácená pozice odstranila. Židovský národ v té době souvztažil s touto situací;
odtud potřeba Ježíše Krista inkarnovat se do židovského národa.

Avšak jak se vnímala a chápala přirozenost Nejvyššího z pozice, kterou dle zákona
souvztažností zaujímal židovský národ v době inkarnace Ježíše Krista?

Ve své negativní souvztažnosti reprezentuje židovský národ úplnou deformaci a
znesvěcení všeho niterného, takže nic z niternosti nezůstalo. Vše niterné se
zritualizovalo, externalizovalo, dostalo vně a odpojilo od svého duchovního
nebeského zdroje. Za těchto podmínek je jediné poznání a chápání Boha, které lze
zachovat a pojímat takové, že Bůh je nedotknutelný, bez jakékoli formy a tvaru,
místa, času: že je neviditelný, neosobní, vzdálený, nelidský, úplně někde mimo v
nepřístupné oblasti a kdokoli by Ho uviděl či uslyšel, byl by okamžitě zničen. Tímto
pojímáním Boha byla zajištěna cesta k popírání Božské existence, to jest k ateismu
a materialismu. Toto pojímání se velmi zjevně odráží v doslovném smyslu Mojžíšova
zákona. Nikdo nemůže vidět a slyšet Boha a přežít. Takže zřejmým závěrem je, že
Bůh nemůže být nikdy žádným způsobem spatřen, slyšen, pochopen; nebo být
někomu nějak přístupný, osobní či blízký.

Jestliže by za takových okolnosti Ježíš Kristus ve fyzickém těle prohlásil, že On je
pravým Bohem, Nejvyšším, Židé by Ho okamžitě ukamenovali k smrti, jak to téměř
učinili při několika příležitostech, když se odvážil naznačit, že On a Otec byli jedno a
že před Abrahámem JÁ JSEM. Podívejte se opět na výše citované v Evangeliu dle
Jana. Jestliže by se to stalo, Ježíš Kristus by ve svém poslání selhal a veškeré
Stvoření by se zničilo, jelikož by ho pseudotvůrci ovládli. (Jak víte, v době inkarnace
Ježíše Krista pseudotvůrci a jejich negativní stav převažovali nad pozitivním
stavem, kterážto situace si vyžádala inkarnaci Ježíše Krista.)

Proto bylo pro Ježíše Krista přijatelnější hovořit o Synu Božím a Synu člověka nebo
o Mesiášovi, Synovi Požehnaného, protože v doslovném, zevním, vnějším pojímání
Syn není tentýž jako Bůh - Otec, Jehož nelze nikdy přímo u vidět či uslyšet nebo k
Němu přistoupit. To je dalším důvodem, proč Ježíš Kristus velmi často hovořil o
Svém Otci, Bohu, tak jako by byli odlišnými bytostmi, osobami či entitami.

3. Jak každý ví, v negativním stavu zóny vymístění se takové kategorie, jako pravda,
moudrost, víra, maskulinita a tak dále vnímají jako oddělené kategorie od dobra,
lásky, dobročinnosti, feminity a tak dále. Nevnímají se jako nerozlišitelné, ale
odlišné a oddělené jedna od druhé. Z tohoto důvodu se běžně vyskytuje, že jeden
může být dobrý, ale zároveň má velmi málo pravdy nebo pravdu zkreslenou anebo
žádnou: Nebo že někdo může mít, vlastnit či znát veškerou pravdu, ale nemá žádné