Page 120 - hinz

toho nějaké odlišné reprezentace či reprezentace někoho jiného. „Spáchat sexuální
nemravnost“ (Matouš, kapitola 5, verš 32) v této konotaci znamená zaprodávat
negativnímu stavu či zneužívat ve službách zla a nepravdy vlastní dobro a pravdu či
pravdu a dobro; tedy kazit je a falšovat. Takový zvrácený či zfalšovaný stav se
nemůže již náležitě duchovně využít ve vlastním životě a, aby se změnil, jeden ho
musí zanechat. Toto je jedině ospravedlnitelný důvod pro vzdání se vlastního
původního pověření, aby se přijalo odlišné poté, co to původní bylo z výše
uvedených důvodů znehodnoceno.

Z tohoto krátkého výkladu je zřejmé, že Ježíš Kristus nehovořil o fyzických,
pozemských manželstvích a pozemském sexuálním styku, kde neexistuje žádné
duchovní manželství. Hovořil o duchovních vztazích a závazcích, s jejichž
následováním každý souhlasil před svou inkarnací na tuto planetu.

Swedenborg znal tento částečný význam této záležitosti, přesto mu bylo dovoleno
učinit nesprávné závěry, když se pokoušel aplikovat toto chápání na vztahy lidí na
této planetě. Opakuje se ještě jednou, toto bylo dovoleno Nejvyšším kvůli zachování
duchovního plynutí, aby tak nemohla nastat žádná devastace či náhlé přerušení
tohoto plynutí.

6. Během první fáze přechodného období nebyl nikdo připraven znát, že každý na
této planetě nežije v pravém vesmíru, ale v zóně vymístění. Proto musel
Swedenborg vnímat tento svět jako reálný s nesprávným dojmem, že tento svět
existuje jen za jedním účelem: Být školkou pozitivnímu stavu nebes. Kvůli tomuto
mylnému vnímání převládla mezi Swedenborgovými následovníky dvě hlavní
nesprávná pojetí. Prvním je to, že každý, kdo se na této planetě narodí, zahajuje svůj
život na této planetě a neexistují žádné předcházející životní zkušenosti. Druhým je
to, že všechny sentientní entity, bytosti a formy ve jsoucnu a Bytí na všech úrovních
Stvoření bez výjimky a výluky musí či musely zahájit svůj život v přírodním stupni
fyzického Vesmíru. Takže všechny sentientní entity ve jsoucnu a Bytí v jedné či jiné
době zahajují svůj život buď na této planetě Zemi nebo na nějaké jiné fyzické
planetě.

To je v rozporu s učením Swedenborga samotného. V Novém zjevení, které
Swedenborgovy spisy částečně reflektují, se explicitně tvrdí, že vše probíhá z nitra
do vně, z duchovního k přírodnímu, a ne z přírodního k duchovnímu. Jestliže je to
pravdou a současná pozice Nového zjevení napevno potvrzuje, že je to pravda, pak
veškerý život nemůže začínat na přírodní úrovni, o zóně vymístění nemluvě, aniž
bychom nejprve neměli život v sentientní formě na duchovní úrovni čili v
duchovním světě. Duchovní svět je konec konců samým nitrem Stvoření. Sentientní
životní formy se tudíž musely nejprve objevit v duchovním světě před tím, než by na
všech ostatních místech mohly všechny ostatní formy dojít ke svému plodnému
uzrání.

Takže pro veškerý život není nutné začít na fyzické úrovni. V pravém Stvoření lze,
poté co se duchovní a intermediální světy plně obydlí nejrůznějšími formami
sentientního života, zahájit svůj vlastní život v přírodním světě. Avšak za žádných
okolností nemůže žádný sentientní život začít v přírodním stupni zóny vymístění,
protože atmosféra tohoto stupně, tím jak je nashromážděním a souhrnem všech zel
a nepravd v konkrétní kondici, je jedovatá a ne příhodná pro započetí jakéhokoli
sentientního života v sobě a o sobě. Pozice přírodního stupně zóny vymístění je
extrémně zevní, v nejvzdálenějším, nanicovatém rozpoložení od jakékoli