Page 121 - hinz

duchovnosti a ve stavu úplné nevědomosti, aby byla s to udržovat nějaký sentientní
život bez určitých extenzivních příprav a tréninku v nějakých jiných světech.

Na druhé straně jsou duchovní a zprostředkující světy zóny vymístění, jako
například pekla, s to počít negativní životní formy, protože jsou ve svém vlastním
duchovním stavu, jenž má schopnost takových fabrikací za účelem zvěčňování
negativního stavu. Tyto životní formy jsou velmi často promítnuty do přírodního
stupně zóny vymístění poté, co jsou připravovány a trénovány na přežití v extrémně
drsném, zevním rozpoložení, které na této Zemi existuje.

Proto nikdy nikdo nezačal a nezačne svůj vlastní život na této planetě. Tudíž se tato
planeta nemůže nijak považovat za školku pro pozitivní stav nebes. Namísto toho je
to scéna, na níž se odehrává pravý negativní stav kvůli důležitému duchovnímu
poučení všech ve veškerém Stvoření Nejvyššího. Kdokoli se tohoto hraní zúčastnil,
účastní nebo se bude účastnit, konal, koná a bude tak konat ze své vlastní
svobodné vůle a volby.

7. Jedním z hlavních nesprávných pojetí a výkladů, kterým podléhá vše výše
uvedené, je typicky lidská tendence vnímat vše ve finalistických pojmech a
kondicích následujícím způsobem: Toto je to a po tom již nic jiného neexistuje. Toto
je velmi obvyklý závěr, který si lidé činí o všech záležitostech. Speciálně je to
pravdou o věcech duchovních, obzvláště když předstírají, že přicházejí od
Nejvyššího. Lidé mají sklon věřit, že pokud Nejvyšší něco učiní, je to neměnné a
nemůže se to nikdy pozměnit či nahradit, ale musí to zůstat navždy takové, jaké to
je. Takže výsledkem tohoto je neoprávněný závěr, že to či ono zjevení stanovuje
Absolutní pravdu a neexistuje již nic, co by se k tomu dalo přidat či o tom říci. Vše je
pevně dáno a nejsou dovolena, ba ani možná žádná pozměňování, přídavky či
nástavby.

Lidé zapomněli, že Absolutní Nejvyšší hovoří k relativním lidským bytostem či
sentientním entitám, jež nemohou pojmout absolutní pravdu. Nejvyšší tudíž
přizpůsobuje Svá zjevení současným schopnostem vnímání a pojímání lidí na
každém kroku jejich duchovního rozvoje. Proto budou vždy existovat opravy,
doplnění novými údaji, modifikace, nástavby a dodatky ke všemu, co Nejvyšší
zjevuje lidem v kterékoli dané době.

Toto je velmi kritické pravidlo a princip současného Nového zjevení, které je třeba si
uvědomit, aby se vyhnulo stagnaci v jedné jednotlivé úrovni, čímž jedinec blokuje
sám sebe před možným růstem a pokročením.

Mnozí lidé podléhají tomuto běžnému a pochopitelnému omylu. Není žádný div, že i
Swedenborg v některých svých výrocích reflektoval tento tradiční postoj.

Takže když Swedenborg ve svých spisech popisuje uspořádání duchovního světa
takovými pojmy jako nebeský, duchovní, přírodní atd., pochopitelně předpokládá, že
je to trvalá a konečná struktura, jako by zde již nemohlo nikdy být něco jiného či
odlišného.

Avšak tento postoj neodráží pravou realitu uspořádání Stvoření Nejvyššího. V době
Swedenborgově tomu bylo tak a jeho popis Stvoření odrážel realitu té doby či to, jak
ji v té době vnímal. Ze své pozemské pozice si Swedenborg neuvědomil, že svými
spisy přispíval od Nejvyššího k budování nového, vyššího řádu Stvoření, který