Page 119 - hinz

jejich praktického používání v zóně vymístění, kde nejsou žádná taková pravidla
použitelná, protože ze zřejmých důvodů nejsou možná žádná pravá duchovní
manželství ve stavu a rozpoložení, kde neexistuje žádná duchovnost nebo existuje
pouze duchovnost zfalšovaná a deformovaná. Swedenborg tudíž věřil, že věčné
manželství dobra a pravdy také znamená zevní manželství jedné zvláštní ženské
bytosti s jednou zvláštní mužskou bytostí nebo jedné specifické mužské bytosti s
jednou specifickou ženskou bytostí a že není možná ani dokonce vhodná žádná jiná
angažovanost vyjma mezi manželskými páry. Z tohoto chápání je velmi zřejmé, že
jeden je navždy uzavřen do manželského svazku s jednou zvláštní osobou, aniž by
mu někdy bylo dovoleno se sexuálně angažovat s někým jiným. Z tohoto závěru
vyvěrá názor, že sexualita a manželství jsou výhradním vlastnictvím dvou lidí, kteří
vstoupili do manželského svazku, a žádný z jejich aspektů nelze nikdy sdílet s
nikým jiným. Takže ať by měl kdo jakýkoli úmysl či motivaci při přístupu k
sexuálnímu styku s někým jiným, než se svým vlastním manželským partnerem, byl
by označen jako cizoložník a hříšník. Toto chápání sexuality a cizoložství je
zavádějící a není již duchovně udržitelné.

To, co znamená výrok Ježíše Krista v Matoušovi, v kapitole páté, verši 28 a na jiných
místech („Kdokoli se podívá na ženu s chtivostí, již s ní ve svém srdci spáchal
cizoložství.“), není chtíč po sexuálním styku s jakoukoli jednotlivou osobou jinou,
než je vlastní manželský partner, ale chtění vlastnit, užívat, zneužívat, využívat,
zraňovat či být s takovou osobou angažován pouze z důvodů egoistických,
sobeckých, sebestředných a z důvodů lásky k sobě samému, bez jakéhokoli ohledu
na blahobyt či uvážení potřeb jiné osoby. „Mít chtíč“ znamená právě toto.

Existuje ale jiný, hlubší význam tohoto výroku. „Žena“ v této konotaci znamená
femininní principy vlastního jsoucna a Bytí. V tomto ohledu „mít ve svém srdci chtíč
po ženě“ znamená naprosté nebrání zřetele na vlastní femininní respektive
maskulinní princip (v případě ženy) a chtíč či chtění přivlastnit si ten princip, který
patří někomu jinému. Toto je tím, co znamená opravdové cizoložství. Je to tedy
nebrání zřetele na vlastní individualitu a jedinečnost vlastní osobnosti, která se
skládá ze všech principů maskulinity a femininity, a chtění vlastnit či mít
individualitu někoho jiného a její specifické jedinečné aspekty femininity a
maskulinity. Toto je to, co skutečně znamená pravé cizoložství, a nikoli
angažovanost v sexuálním styku s někým jiným než s vlastním manželským
partnerem, pokud se koná z pozice vzájemně otevřeného prospěchu, za účelem
sdílení a většího pochopení Nejvyššího, druhých a sebe sama s dobrým a
pozitivním úmyslem použít toto poznání ve vlastním životě a sdílet je se všemi
ostatními.

V pravé realitě pozitivního stavu, kterážto realita je popsána v současném Novém
zjevení, nejsou možné, dokonce ani myslitelné žádné výlučné, vlastnické, sobecké,
žárlivé, sebelásky se týkající a jednosměrné vztahy či stavy. To je důvodem, proč
Ježíš Kristus řekl Saduceům: „Neboť po vzkříšení se ani nežení ani nevdávají, ale
jsou jako andělé Boží v nebesích.“ (Matouš, kapitola 22, verš 30 a na jiných
místech.)

Pokud se týče rozvodu, tento byl opět nesprávně vyložen jako znamenající
rozvedení s vlastním pozemským, fyzickým, manželským partnerem. Rozvést se s
vlastním manželským partnerem či vstoupit do manželství s rozvedeným znamená
zavrhnout tyto aspekty dobra a jeho pravdy nebo pravdy a jejího dobra, s jejichž
manifestací či reprezentováním na této Zemi jedinec souhlasil, a přijmout namísto