Page 139 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM II.

a Tajemství - se Mnou, Pánem Ježíšem Kristem. Tento faktor je vylíčen farizejovým
pozváním ke sdílení jeho jídla se Mnou. Jídlo v této konotaci znamená sdílení všech
duchovních hodnot. Důvod toho, že jsem přijal jeho pozvání, byl ve faktu, že bylo nutné
mu ukázat pravou realitu povahy pozitivního stavu, jakož i Mé Pravé Přirozenosti
takové, jaká skutečně byla za scénou, a ne jak se jevila na scéně, jak to představovalo
farizejovo vnímání té reality.

Takže jak toto sdílení probíhalo, což se zde reprezentovalo pojídáním našeho jídla,
přišla nějaká městská žena, známá jako hříšnice, která vědouc, že se nacházím ve
farizejově domě, přinesla s sebou alabastrovou nádobku s vonným olejem, postavila se
za Mnou u Mých nohou, začala plakat, umývat Mé nohy svými slzami a utírat je svými
vlasy; přitom líbala Mé nohy a natírala je vzácným voňavým olejem.

V této scéně jsou obsažena hluboká duchovní tajemství a souvztažnosti. Žena v tom
městě, v souvislosti s diskutovanou událostí, označuje původní stav všech těch, kdo
měli pravé poznání a chápání všech duchovních souvztažností a tajemství
životodárného procesu. ‚Žena‘ v této konotaci označuje tři věci: Za prvé - je to souhrn
znalostí a chápání; za druhé - je to hluboká láska k tomu mít náležité poznání a
chápání. To, že byla ve městě, znamená, že se nacházela ve stavu praktického
uplatňování toho poznání a chápání. ‚Město‘ značí aplikaci a praxi, protože žití
vyžaduje místo, kde můžete žít a konat. Za třetí - žena také označuje vlastní pravou
přirozenost. Pouze z pozice poznání toho, kdo jste a jaký je účel vašeho života, můžete
získat jakoukoliv jinou pravou znalost. Avšak, což je nejdůležitější, pouze z pozice své
vlastní přirozenosti, zde reprezentované dotyčnou ženou, můžete ke Mně přistoupit
z jakýchkoliv důvodů. Zde popsaná situace naznačuje či ukazuje, jak lze správně ke
Mně přistupovat.

To, že byla hříšnicí, označuje, že znalost a chápání duchovních souvztažností a všeho
jiného byly využity těmi, kdo je měli, pro aktivaci negativního stavu. Něco takového
provádět znamená hřešit čili být hříšníkem. To, že přinesla s sebou alabastrovou
nádobku vzácného vonného oleje, označuje vlastnění velmi malého, ale velice
vzácného pozůstatku nejvznešenějšího dobra. Alabastrová nádobka označuje velmi
malý pozůstatek. Vonný olej označuje dobro lásky a lásku dobra ponechané v každém,
kdo se účastnil aktivace negativního stavu. Tajemství tohoto vyobrazení je ve faktu,
zmiňovaném mnohokrát předtím, že nikdo nemůže být absolutně zlý nebo mít v sobě
něco, co by mohlo být pojímáno jako absolutně falešné. Tím, že neexistuje žádné
absolutní zlo, pak neexistuje ani absolutní nepravda. Čemu musíte v tomto ohledu
rozumět, je to, že jestliže by byl někdo ryze zlý a setrvával v naprostých falešnostech,
aniž by v sobě měl i jenom špetku nejnepatrnějších pozůstatků něčeho, co vyvěrá
z dobra a pravdy či z lásky a moudrosti, pak by nemohl přežít nebo žít ani zlomek
vteřiny. Tento fakt vám velmi jasně naznačuje, že všichni, kdo žijí ve zlech a
falešnostech, v nich mohou žít pouze a jedině proto, že v sobě obsahují nějaké prvky
dobra a pravdy a lásky a moudrosti. To, že nepoznají nebo neuznají skutečnost, že toto
je zdrojem jejich života, je docela jiný příběh. Z toho důvodu jsou označeni jako hříšníci
nebo jako mrtví.

Avšak jednou poznají tento fakt a přiznají, že mohou být čímkoliv nebo kýmkoliv, a to
jenom a pouze proto, že mají v sobě tyto malilinkaté pozůstatky, které jsem Já Sám do