Page 144 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOG 115

odchodu z planety Nula. Povšimněte si, prosím, že mnohé z nejdůležitějších duchovně-
filosofických diskusí jsem měl se ženami. První osobou, které jsem se zjevil po
vzkříšení, byla žena. Není náhodou, že Lukáš ve svém Evangeliu po zaznamenání
příhody s dotyčnou ženou zahajuje následující kapitolu, kapitolu 8, prohlášením, že
mnohé ženy byly se Mnou, staraly se o Mne a sloužily Mi ze své podstaty, či jinak
řečeno, ze své femininity. Všechna tato fakta ukazovala na životně a kriticky závažnou
důležitost potřeby zrovnoprávnit všechny principy femininity a maskulinity a
maskulinity a femininity. V jejich rovnosti, jednotě, jednotnosti, integraci, harmonii a
vzájemném sdílení je plnost Mé přítomnosti a plnost života pozitivního stavu a jeho
pravé povahy. Vzpomínáte si na Má slova, naznačující, že jsem vám dal Svůj příklad?
Tak, jak jsem jednal s druhými, zvláště se ženami, podle toho Mého příkladu máte
jednat se sebou navzájem, obzvláště se ženami, jste-li muži. Činíte-li tak, pak tím
následujete Mému příkladu, a konáte-li to, pak tím manifestujete na své hříšné,
neřestné a násilnické planetě, jak vypadá pravý život, život pozitivního stavu, a
nakonec i Moje Nová Absolutní Přirozenost.

Můj poměr s Marií Magdalenou, na nějž narážela Borisova otázka, byl již
prodiskutován v Dialogu třetím prvního dílu. V této chvíli o tom nic více nelze říci.

A toto nás přivádí ke druhé otázce a k odpovědi na ni - Podobenství o ztraceném či
marnotratném synovi (Lukáš 15:11-32). V tomto podobenství jsou nejméně dvě
symbolická znázornění. Na prvním místě je symbolicky popsána aktivace negativního
stavu a její výsledek. Na druhém místě popisuje rozličné úrovně vztahů, jaké se mohou
a smí udát mezi někým, kdo se považuje za pozitivního, a někým, kdo je považován za
negativního čili duchovně mrtvého.

‚Jeden člověk‘ v této souvislosti znázorňuje Stvořitele - Mne. Že měl dva syny, označuje
dvě kvality Stvoření - Lásku a Moudrost, Dobro a Pravdu, Pozitivní Skutky a Víru a
Maskulinitu a Femininitu. Je zde popsán plán separace, rozštěpení a rozdělení těch
dvou bytostných a podstatných kvalit za účelem aktivace negativního stavu neboli toho
jiného typu života, aby se tak vyzkoušela hypotéza, zda by tento život mohl mít stejné
kvality, smysl a výsledek, jaký má život pozitivního stavu. Že to byl nejmladší syn, který
přišel k otci požádat o svůj podíl dědictví, znázorňuje to, že maskulinní princip chce
být odloučen od femininního principu. Důvodem, že on byl tím mladším, byl ve faktu,
že láska či femininita předchází a dává zrod moudrosti či maskulinitě. Ačkoliv se
v nečasové a neprostorové konotaci a v Mém Absolutním Stavu a Procesu vyskytují
tyto základní atributy či kvality simultánně a synchronně, při jejich aplikaci na
časoprostorové kontinuum a na sentientní mysl se jeví, jako by jeden předcházel druhý
stejným způsobem, jako je to při porodu dvojčat, kdy jedno z dvojčat vychází z lůna
matky první a po něm hned následuje druhé. Ten, kdo následuje, bude považován za
mladšího, ačkoliv oba se vyvíjeli v matčině lůně současně a stejně. Takže v tomto
smyslu tím, že láska předchází a dává zrod moudrosti, čili v této konotaci femininita
předchází maskulinitě, to byl maskulinní aspekt, který požadoval svou část dědictví,
aby se tak mohl odloučit od své femininity a Mého Absolutního Stavu. Toto odloučení
je označeno mužem, který rozdělil své živobytí svému mladšímu synovi. ‚Živobytí‘
v této konotaci značí jednu část tvořivého materiálu, který byl vzat z celku všeho
tvůrčího materiálu a použit k fabrikaci zóny vymístění.