Page 136 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOG 115

jsem‘. Jinými slovy, plně a kompletně snášíme toho jedince takovým, jakým je ve své
vlastní individualitě, jedinečnosti a rozdílnosti. V tomto ohledu nemá naše tolerance
žádné hranice.

Na druhé straně stupeň naší tolerance vůči jedincovým skutkům, jednáním, výkonům,
výtvorům a výkonnosti je určen faktorem jeho pozitivního a konstruktivního
příspěvku k jakékoliv funkci, která je vykonávána pro obecné blaho a k užitku všech.
Každému jedinci poskytujeme mnohé příležitosti k tomu, aby se učil, zlepšoval,
pokročil, byl produktivnější, konstruktivnější, tvořivější a užitečnější v jakýchkoliv
životních snahách. Jestliže výkon a produktivita toho jedince nejsou tím, co vyžaduje
fungování jakékoli situace, což ve výsledku může ovlivnit práci mnohých lidí, pak je
v takovém případě povinností vaší laskavosti, lásky a moudrosti, abyste toho jedince
vymanili z této situace a zmíněného fungování. Konajíce takto, poskytujete tomuto
jedinci příležitost zapojit se do nějakého jiného působení, v jakém by mohl být patřičně
produktivní, konstruktivní, tvořivý a užitečný, a tak přispívat svým vlastním
jedinečným výkonem ku prospěchu všech, jakož i ku prospěchu vlastnímu. Kdybychom
donekonečna tolerovali jeho nemístnost v tomto ohledu, pak bychom v tomto ohledu
nejen poškodili jiné, zapojené do jakéhokoliv takového působení, ale nakonec bychom
u tohoto jedince posílili a umožnili jeho nevhodné činy, činnosti, výkony a produkce.
Tím bychom onoho jedince připravili o jakékoliv jiné příležitosti, ve kterých by mohl
fungovat daleko vhodněji a užitečněji.

Další termín, který potřebuje vysvětlení, je respekt. V našem pojímání tohoto termínu
‚respekt‘ značí či znamená bezpodmínečné uznání faktu, že každý jedinec je vesmírem
sám o sobě. Tento vesmír je ve své podstatě rozdílný, jedinečný a vysoce individuální.
Je tu dle svého vlastního práva jako někdo, kdo zaujímá svůj vlastní stav, proces, místo
a čas s velmi konkrétním a potřebným účelem na mysli. Kvůli tomuto faktu
bezpodmínečně respektujeme individualitu každého jedince, jeho jedinečnost a
rozdílnost. Jelikož máme bezpodmínečný ohled vůči těmto nejdůležitějším a
nejvýznamnějším faktorům, které činí každého jedince tím, čím je, nepřejeme si nic
více, než mu poskytovat veškeré příležitosti k manifestování, aktualizování, realizaci a
dobrému využití jeho vlastní individuality, jedinečnosti a rozdílnosti. Kdybychom
shledali, že se dotyčný jedinec ocitl v situaci či funkci nebo aktivitách, které překážejí
nebo se nehodí ke konkrétnímu uspořádání jeho individuality, jedinečnosti a
rozdílnosti, jakož i jeho veškerým schopnostem, z hlubokého a bezpodmínečného
respektu vůči jeho jedinečné a rozdílné individualitě bychom jej na tento faktor
upozornili. Přijme-li to, pak se zlepší ve svých výkonech a produktivitě. A když ne, pak
- zase díky našemu hlubokému a bezpodmínečnému respektu - jej vymaníme
z každého takového působení a poskytneme mu příležitost najít si něco, v čem by mohl
fungovat ve větším souladu s jeho schopnostmi. Zda se chopí této příležitosti, či
nikoliv, to již není naší starostí. Je to jeho volba. A taky následky. Naší povinností
v tomto ohledu je, z pozice našeho bezpodmínečného respektu vůči jeho individualitě,
upozornit ho na všechny dostupné možnosti volby. Jakmile to učiníme, naše povinnost
v tom bodě končí.

A nakonec se věnujme termínu ‚uznání‘. V našem pojímání tohoto termínu ‚uznání‘
značí či označuje naše hluboké pociťování a rozeznávání, že každý jedinec je