Page 94 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

prostředky se neužívají k tomu, aby nutily v zázraky věřit nebo na nich zakládat vlastní
duchovní vývoj. Pro skutečně duchovní lidi jsou zázraky a duchovní prostředky jen
vnějším potvrzením něčeho, co je vždy známé bez jakéhokoli potvrzování. V
takovémto postoji je pravá moudrost.

Z tohoto důvodu ani zázraky, ani psychické síly samy o sobě nemohou cokoli
dokazovat. Problémem je, že pseudotvůrci mají tytéž schopnosti vzhledem ke své
světaznalosti a ohromným poznatkům, které získali během miliónů let. Mohli tudíž
předvádět tolik zázraků a psychického uzdravování jako ti, co přicházeli v dobrém.
Tato situace vedla vždy k ještě většímu duchovnímu úpadku lidstva. Falešní proroci a
falešní duchovní vůdci byli schopni prokázat vnějšími prostředky „pravdivost“ svých
vlastních učení, která pod rouškou „nebeských“ nauk pocházela z pekel.

Jejich schopnosti vytvářet takové zmatky v duchovním světě postupně začala vytvářet
nerovnováha. Jak nerovnováha pokračovala, tak se její součástí stala i kompletní
likvidace jakékoli duchovnosti na Zemi. Tento následek byl jedním z cílů
pseudotvůrců. Úplným zničením života na Zemi chtěli demonstrovat, že Nejvyšší je
bezmocný a nemůže proti tomu nic dělat. Takže jsou vlastně daleko mocnější než
Nejvyšší. A jsou-li mocnější, pak jsou skutečnými vládci celého Stvoření.

Při uskutečňování tohoto cíle měli na jedné úrovni úspěch, když provedli vpád do
intermediálního světa v duchovní dimenzi. Pevně se v tomto světě uchytili a
pokračovali v dalším kroku svého plánu. Z pozice, kterou získali ve zprostředkujícím
světě, počali přímý útok na stavy a místa nebes nacházející se v těsné blízkostí k
tomuto světu. Vytvořili tedy velmi nebezpečnou situaci. Kdyby uspěli v ovládnutí
těchto oblastí, celé Stvoření by se zničilo, jelikož na nebeských principech je
postaveno vše ostatní.

Je třeba si vzpomenout na to, co o tom bylo řečeno dříve. Nebe - původní duchovní
svět - reprezentuje ve svém celku nejniternější stupeň Stvoření, ze kterého Stvoření
odvozuje veškerý život, jsoucno a bytí. Bez nejniternějšího stupně není žádného
stvoření, života, jsoucna, bytí, nastávání, probíhání ani stávání se. Proto takový útok
ohrožuje sám princip života a celé Stvoření. Nikdo ve Stvoření by ale nemohl zastavit
tento výpad. Jediný, kdo mohl proti tomu něco udělat, byl Nejvyšší. Ale Nejvyšší, jsa v
Absolutně pozitivním stavu a Procesu nemohl přímo udělat nic, neboť jakékoli takové
úsilí by zcela, beze stop vyhladilo pseudotvůrce. Absolutní láska a moudrost v sobě
neobsahují pojem zničení, ale pouze zachování, pokračování a spasení. Proto se stalo
nutným pokračování v dalším kroku Jeho/Jejího Velkého plánu pojatého před
počátkem času a prostoru.

Aby se mohl dostat do styku se zlem negativního stavu kvůli jeho ovládnutí, bylo pro
Nejvyššího nutné podstoupit přímou inkarnaci do třetího stupně čili do fyzického
přírodního světa, kde byly tyto negativní stavy a procesy počaty. Jelikož byla planeta
Země určena pro tento shora popsaný experiment, bylo nutné se na ni inkarnovat.
Tato inkarnace proběhla následovně: Nejprve bylo nutno vytvořit vhodné fyzické tělo.
Přímé stvoření takovéhoto fyzického těla duchovními procesy Nejvyššího by nemohlo
být efektivní, protože by v něm nebylo obsaženo nic z negativního stavu. Takto by se
minul účel celého plánu. Navíc by takové tělo nemohlo přežít v negativním stavu.
Okamžitě by se anihilovalo při ohromném útoku všech spojených negativních stavů.
Proto muselo být toto tělo počato přírodními prostředky skrze přírodní lidi. Jedině
tímto způsobem mohlo v sobě potenciálně obsahovat všechny důsledky negativních
stavů a skrze ně jako mediátora mohl Nejvyšší vstoupit do kontaktu se zlem a být jím
pokoušen. Principem je zde to, že negativní stav s jeho zly je možno přemoci jenom
skrze vystavení se jemu, tedy pokušením od něho. Není jiný možný způsob ovládnutí