Page 53 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

zákony přírodní, nebylo těžké překročit světelnou rychlost. Navštěvovali mnoho jiných
světů a byli navštěvováni z mnoha jiných světů mnoha sentientními entitami. Přímo
komunikovali s Nejvyšším, pomáhajíce a sloužíce Mu/Jí v přípravě zvláštních okolností
na planetě Zemi, k nimž byla předurčena před počátkem času.

Když se inkarnovali na planetě Zemi, tato měla jiné uspořádání. Byl na ní jen jeden
velký kontinent uprostřed oceánu, který měl stálé mírné příjemné teplé klima. Tehdy
neexistovaly žádné negativní ani nebezpečné rostlinné či živočišné formy. Lidé byli
tehdy dokonale zdraví, choroby a nehody byly neznámé. Jejich průměrná délka života
byla okolo pěti tisíc let. Populace zůstávala stejná a nepřesáhla původní počet. Nebylo
žádného rozmnožování. Když někdo splnil poslání a účel svého bytí na planetě Zemi,
prostě opustil své tělo a přesunul se do intermediálního světa, aby se zvážily jeho
ideje a ohodnotily jeho zkušenosti. Poté, co jedinec učinil rozhodnutí ohledně svého
dalšího umístění a místa v duchovním světě, přesídlil tam k trvalému pobytu, aby zde
plnil povinnosti původně přijaté na planetě Zemi. Touto povinností bylo udržovat
spojující článek, linii a kontakt s lidmi na Zemi s ohledem na plán a schéma, pro který
se v rámci Absolutního stavu a Absolutního procesu Nejvyššího lidé dobrovolně
rozhodli dříve, než započal čas. Plněním této povinnosti se mohla udržovat neustálá
všezahrnující souvztažnost všech úrovní a kroků jsoucna a bytí s lidmi na Zemi,
umožňující jim pokračovat v plnění jejich cíle a účelu v rámci původního plánu.

Kvůli jejich jednotnému účelu a přístupu ke všemu poznání hovořili původní lidé na
Zemi jednou univerzální řečí, kterou se hovoří ve všech úrovních, krocích a dimenzích
veškerého jsoucna a bytí. Byli jedním národem, jedním lidem. Jejich řeč byla niterná a
nepoužívala jejich hlasivky.

Uspořádání jejich vlády bylo podle vzoru uspořádání vlády v duchovním světě. Ta
sestávala ze sedmi členů Nejvyšší rady, z nichž každý byl vybrán Nejvyšším,
předsedajícím vždy této radě jako Prezident. Sedm členů si bylo rovno navzájem a v
tom, co v radě zastupovali. Každý člen představoval odlišnou důležitou aktivitu
lidského života. Všechny tyto činnosti se shledávaly rovnocennými a nebylo žádné
rivality, žárlivosti a ambice považovat se ve srovnání s ostatními za lepšího. Všechny
negativní emoce byly tehdy neznámé. Nebyla tu ani zkušenost či poznání negativních
emocí, která by byla k dispozici v univerzálním vědomí. Neboť vše, co bylo přeneseno
do univerzálního vědomí, přicházelo tehdy v nejzazším a absolutním smyslu z
Nejvyššího. Nejvyšší, jsa ve všech ohledech absolutně pozitivním, nemůže produkovat
cokoli negativního, byť jen relativně. Proto tehdy nebyly tyto negativní emoce nikomu
známé.

Sedm členů Nejvyšší rady představovalo následující oblasti lidské činnosti:
duchovnost a náboženství; filosofii; společenské vědy; veškerá umění; přírodní vědy
a technologii; politické vědy a právo; ekonomii. Rada sedmi jmenovala jménem
Nejvyššího orgány vlády pro jednotlivé oblasti lidské činnosti. Každé u sedmi těchto
oblastí vládla rada dvanácti odpovědná svému prezidentovi, jenž byl nejvyšším
členem Nejvyšší rady, jejímž Prezidentem byl Nejvyšší. Dvanáct členů každé rady
zodpovědné za příslušnou oblast jmenovalo jiné, kteří vládli příslušným oblastem
činnosti v rámci postupného pořadí.

Protože v tomto bodě měly všechny lidské bytosti tentýž cíl, účel a tutéž touhu: Sloužit
Nejvyššímu a Jeho/Jejím vyšším záměrům, nikdo se necítil ani nikdy nepovažoval za
jsoucího v podřízené pozici. Všichni si byli rovni. V procesu vládnutí procházeli
všichni všemi pozicemi jsouce někdy členy Nejvyšší rady sedmi a jindy prostými
pracovníky či dělníky v určené a vybrané činnosti. Nic nebylo vnuceno, požadováno,