Page 243 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

ČÁST III

Kapitola druhá

NOVÉ USPOŘÁDÁNÍ LIDSKÝCH SOUSTAV:

ROZBOR USPOŘÁDÁNÍ

Stará struktura lidských systémů byla obvykle vybudována okolo konvencí, tradic a
jejich kultur, které tuto strukturu neustále udržovaly. Takové uspořádání vedlo k vývoji
pravidel, směrnic, nařízení, kódů a institucí, které byly zaměřeny na službu systému
samotnému, namísto účelu a cíli, pro který byly vybudovány. Jakmile se u jakéhokoli
systému ztratí pravá perspektiva toho, čemu má sloužit, a systém počne vytvářet
směrnice, pravidla a zákony, které napájejí systém samotný, stává se zpátečnickým a
odolným proti všemu, co vede k jeho změně či odstranění. Takové situace
nevyhnutelné vytváří stagnující, statickou kondici a nic se v ní nepohybuje. Tak vchází
do existence byrokracie systému, která má jediný a hlavní účel, aby zajistila
zachovávání, dodržování, následování všech pravidel, směrnic a direktiv systému a
poslušnost jim. To znovu zajišťuje neustálé udržování systému a okamžité potlačení či
zdeformování a zmrzačení čehokoli nového a odlišného. Za takových podmínek se
věci hýbou velmi pomalu a opatrně a pokrok je dovolen jedině tehdy, poskytuje-li
službu systému. Jestliže pokrok může jakkoli posloužit udržení systému, systém ho
přijme a využije. Tak se nakonec i pokrok stává reakčním a pouze relativním.

Při tomto uspořádání není možný žádný pravý pokrok. Cokoli, co nakonec slouží
obraně a ochraně takového systému, se bez ohledu na to, jak pokročilou metodu k
tomu používá, nemůže považovat za pokrokové, ale pouze za moderní. Moderní
nástroje a metody se využívají pro to, aby lépe, pohotověji, bezpečněji a účinněji
sloužily obraně starých lidských systémů v jakékoli jejich formě a v jejich udržování
naživu.

Takže pokrok lze definovat pouze duchovně. Zahrnuje v sobě souběžně všechny
lidské systémy - duchovní, náboženské, duševní, sociální, ekonomické, politické,
technologické atd. Pravý pokrok nikdy neudržuje cokoli staré, pokud to nepřináší
užitek společnému blahu a nedovoluje neustálý pohyb vpřed a dále.

Protože staré uspořádání lidských systémů bylo této povahy, není užitečné je
zachovat pro nový věk nového člověčenstva. Některé jeho vnější, formální rysy se
mohou staré struktuře podobat, ale jeho obsah, funkce i účel jsou úplně odlišné.

Prvním pravidlem při výstavbě nového uspořádání lidských systémů je to, aby se do
každého systému zabudovalo bezpečnostní zařízení, které systém úplně, zcela a
naprosto ochrání před tím, aby se stal reakčním a sebeudržujícím se sklonem ke
stagnaci a statickému rozpoložení. Každý systém se považuje za služebníka
duchovního pokroku, a ne za pána nad situací. Jakmile systém ukáže byť jen jemný
sklon k tomu, aby se stal pánem nad lidskými bytostmi, je okamžitě přehodnocen,
pečlivě se zváží jeho užitečnost, a jestliže se naleznou znaky toho, že se stává
zastaralým, je zlikvidován a nahrazen systémem progresivnějším.
Hlavním účelem jakéhokoli lidského systému je sloužit neustále tomu, aby přiváděl k