Page 244 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI
P. 244

duchovnímu pokroku a ke všem jeho principům, jak jsou definovány v této knize. Kvůli
            takovému účelu slouží duchovním potřebám a všem s nimi spojeným záležitostem
            kteréhokoli   jedince   společnosti.   Součástí   duchovních   potřeb   je   též   potřeba   mít
            vhodné, účinné, funkční, příjemné, povzbuzující a inspirující fyzické prostředí - ať
            tělesné, či vnější. Byť tomuto účelu slouží cokoli, má se vždy na mysli, že taková
            prostředí a takové systémy jsou jen prostředky pro vyšší duchovní cíle, a ne cíle
            samotné.   Jakmile   se   stanou   samotným   cílem,   ztrácejí   veškerou   svou   progresivní
            funkci   a   stávají   se   nebezpečím   pro   lidský   duchovní   život.   Obrací   se   k   reakční
            monstróznosti, která pohltí veškerou duchovnost a její život.


            Jelikož jsou však všechny lidské systémy vyvinuty lidskými tvory, mají sklon odrážet
            jejich vlastní ideje, projekce a očekávání, což vede k vážné a katastrofální situaci.
            Proto každé nové uspořádání lidských systémů musí započít s novým uspořádáním
            lidského sebepojímání a sebezobrazování a vztahu lidí k Nejvyššímu, který ustanovuje
            pravý duchovní účel života každého jedince.

            Taková restrukturalizace je v souhlasu s uvědoměním si a přijetím pravého účelu
            jedincova života a s následováním principů duchovního pokroku.


            Aby   se   opětovně   zajistily   náležité   poznání   a   vhodná   motivace   pro   následování
            takových principů, jsou otevřeny všechny úrovně lidské mysli a každý má přístup ke
            všemu uvnitř sebe sama, což je třeba pro získání správného, vhodného, náležitého a
            svobodné   zvoleného  sebepojetí  a   obrazu   sebe   sama.  Toto   vědomí   vede   každého
            směrem k neustálému duchovnímu pokroku. Ověření, potvrzení, posílení a kontrola
            toho, že pojetí sebe sama a vlastní obraz jsou vhodné, a taktéž toho, je-li vhodné
            tempo a směr vlastního duchovního pokroku, jsou neustále přítomné a využívané kvůli
            faktu, že veškeré informace o tom jsou neustále k dispozici v Niterné mysli a z ní
            přiváděny zpět k jiným úrovním. Za takových okolností je zajištěno, že existuje úplný,
            celkový a celistvý přístup k vlastní Niterné mysli, která určuje a poskytuje účel, obsah
            a pojímání vlastního jedinečného sebepojetí a obrazu sebe sama.


            Takové uspořádání je nejlepší zárukou toho, že se jakýkoli lidský systém nestane
            nepravým a zpátečnickým. Bude to proto, že se lidské systémy nyní budují dle pravé
            podoby a pravého obrazu lidí, a ne dle podoby a obrazu, které jsou zdeformované.
            Jelikož tento pravý obraz a pravá podoba  lidstva odvozují svou náplň a formu z
            Nejvyššího, je jeho přirozená, normální a náležitá povaha vždy progresivní. V takové
            povaze není myslitelné nic regresivního a reakčního. Toto je nejdůležitější ochrana
            proti   návratu   ke   starým   vzorům   lidských   systémů.   Jestliže   neustále   vzhlíží   k
            Nejvyššímu,   stává   se   jedinec   progresivně   více   a   více   podobným   Nejvyššímu.   A
            protože je Nejvyšší Absolutně tvořivý, Dynamický, Aktivní a Progresivní, jeden se
            stává neustále tvořivějším, dynamičtějším, aktivnějším a progresivnějším relativně jen
            k Absolutnímu Nejvyššímu.

            Na takovém pojetí se tedy buduje nové uspořádání lidských systémů.


            V této kapitole se uvažuje o nové struktuře několika lidských systémů:

            1. O nové struktuře systémů duchovních a náboženských. Tyto systémy lze uspořádat
            jedině dle niterných náhledů, které přicházejí z Niterné mysli každého jednotlivce. V
            takové situaci (niterného náhledu) se duchovní záležitosti u každého umisťují do jeho
            vlastní Niterné mysli, kam patří a která určuje strukturu jednotlivcovy duchovnosti a
            způsoby,   jakými   se   provádí   a   uskutečňuje.   Nemohou   se   do   něj   vkládat   a   jemu
            vnucovat  žádné   vnější  či  zevní  určení,  předpisy   či tužby.   Proto  nové   uspořádání
            duchovních   či   náboženských   systémů   v   sobě   nezahrnuje   žádné   vnější   uctívání,
   239   240   241   242   243   244   245   246   247   248   249