Page 239 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

a časech bez prostorů a časů.

Každá sentientní entita - protože nastala, postoupila a stala se z Absolutního stavu a
Absolutního procesu - se tedy pohybuje v postupných krocích. Žádný jiný pohyb není
pro stvořenou kondici možný. Důvodem je její relativní povaha. Jestliže se kdo v
jakémkoli daném bodě své progrese nachází v určitém kroku, je schopen vnímat,
chápat a tolerovat pouze to, co je tomuto částečnému kroku relevantní. Jak tímto
krokem prochází, získává veškerý jeho obsah a všechny jeho kvality až do plnosti
svých jednotlivých potřeb, které ho na prvním místě do tohoto kroku přivedly. Tím, že
se tato kondice naplní, vytváří se sémě, které ho připravuje pro přesáhnutí tohoto
kroku, jakmile se jeho užitečnost naplní.

V daném kroku není k dispozici žádná jiná setba než ta pro další krok v posloupnosti,
neboť jiné by byla nepojímatelná a nevnímatelná, a tudíž pro tento krok nepoužitelná.
Jsou-li někomu předloženy ideje, které daleko přesahují podmínky kroku, ve kterém se
v daném bodě pokroku nachází, není s to je pojmout. Proto by je jednoduše zavrhl
jako nemající žádný smysl, a tudíž by neexistovaly. Z takového uspořádání by
nevyplýval žádný užitek.

To je nyní důvod, proč vše od okamžiku svého vzniku musí navěky postupovat v
uspořádaných krocích směrem vpřed a dále ke svému Absolutnímu stavu a
Absolutnímu procesu. A protože - jak se uvedlo v první části této knihy - takovému
stavu a procesu se lze jen více a více přiblížit, ale ne ho plně dosáhnout, probíhá toto
přibližování věčně a nikdy se nezastaví. Jediná věc, která se může kvůli své
nenormálnosti a nepřirozenosti zastavit, je regresivní pohyb. Ale - jak se před tím
uvedlo - v okamžiku, kdy se zastaví, nastolí se okamžitě jeho přirozený a normální
předcházející pohyb a postup.

Z předešlých úvah lze odvodit následující definici duchovního pokroku:

Duchovní pokrok je věčný proces stavu neustálého tvořivého úsilí všech sentientních
entit, aby se pohybovaly kupředu a dále ke stále vyšší, stále lepší a více a více
intenzivnější aproximaci Absolutního stavu a Absolutního procesu Nejvyššího se
všemi duchovními a ostatními důsledky takové aproximace a jejího uvědomění.

Je několik principů, dle kterých se takový duchovní pokrok odehrává:

1. Dle obecného principu přibližování se podobě a obrazu Nejvyššího. Každý načíná
své jsoucno a bytí nastáváním, sléváním se a probíháním v určitém bodě času a
prostoru, v určité, zvlášť zvolené blízkosti Nejvyššímu. Taková zvlášť zvolená blízkost
stanoví stupeň totožnosti s podobou Nejvyššího a intenzitu přiblížení k Jeho/Jejímu
obrazu.

V počátečním bodě na linii rozvoje v každé úrovni, dimenzi, v každém stupni a kroku
existuje kvůli počátečnímu charakteru nejnižší stupeň totožnosti s podobou
Nejvyššího a nejslabší intenzita přiblížení k Jeho/Jejímu obrazu ve vztahu k tomuto
jednotlivému kroku, stupni a k této úrovni či dimenzi. Od okamžiku svého nastávání je
každý motivován vlastním tvořivým úsilím postupovat ihned v duchovním pokroku,
aby se stal více a více podobou a obrazem Nejvyššího.

2. Dle principu sebeaktualizace a seberealizace. To je pokrokem z něčeho a v něčem. V
okamžiku vlastního nastávání, probíhání a stávání se je každý vybaven určitými
zvláštními duchovními, duševními, emocionálními, intelektuálními a fyzickými nástroji,
rysy, schopnostmi, vlastnostmi a dary, nutnými ke splnění účelu a cíle vlastního