Page 167 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

Taková situace je znakem úplného nedostatku duchovního uvědomění. A to znamená
neslavný konec všech lidských systémů. Jakmile se ztrácí veškerý zájem a rozvíjí se
apatie a lhostejnost k vlastnímu blahobytu a blahobytu vlastních sousedů, ztrácí se
veškerý smysl života a nic již nemá více význam. Potom se už v lidských systémech
nic neudržuje, nezachovává a nepodporuje. Tak dozrává konec lidské éry.

Lidská éra se charakterizuje zvláštností, neobvyklostí a výjimečností svého umístění a
své pozice ve Stvoření. Nikde jinde po celém Stvoření takové rozpoložení od věčnosti
do věčnosti neexistovalo a nebude existovat. Je pro ně typické nenormální,
nepřirozené, patologické a neskutečné směřování, které je neustále v protikladu k
normálnímu, přirozenému a skutečnému běhu života. Kvůli této pozici je lze považovat
za umělé, vnucené, zfabrikované a za pseudoživot - sám o sobě nereálný.

Typická lidská éra se dá popsat různými pojmy:

Za prvé: Zkreslením, zvrácením a zmrzačením pojmu duchovnosti a Nejvyššího.
Duchovnost a Nejvyšší se popisují ve smyslu projekcí, introspekcí, očekávání,
stereotypů, požadavků a nároků vnějších žádostí lidí, kteří nalézají své hodnoty v
hmotných věcech. Tito lidé takzvaně materializují duchovnost a „humanizují“
Nejvyššího. Slovo „humanizuje“ je zde užito ve smyslu pozice, jakou má lidská éra ve
Stvoření – pozice negování jakéhokoli jednoho sjednocujícího principu, který
usměrňuje přirozený tok života.

To vede k frakcionalizaci všech životních principů. Tato situace vede k projevům
mnoha náboženství a duchovních názorů, které si často navzájem oponují. Také to
vede k budování zvyklostí, tradic a kultur, které jsou protikladem jakéhokoli
pokrokového směřování. Jejich povahou je stagnace a sebezachovávání. To je samým
opakem pravého života. Objevuje se pseudoživot jako typický znak lidské éry.

Za druhé tu máme jev, rozvoj a široký růst a příjem mnoha pojetí materialismu,
ateizmu, agnosticismu a panteizmu, která odmítají jakoukoli duchovnost jako původní
princip.

Takové filosofie a názory jsou typické pouze pro lidské údobí. Nikde jinde ve vesmíru
se toto pojetí nikdy nevyvinulo.

Za třetí: Je uzavřen přístup k nejniternějšímu stupni vlastního já a jsou uzavřeny
všechny mosty a přímé spoje k duchovnímu světu a jiným dimenzím, místům a
úrovním vesmíru a celého Stvoření spolu s přerušením přímé komunikace s duchy,
anděly a jinými sentientními entitami v duchovním světě. Toto je opět typickou
okolností a znakem lidské éry, která neexistuje nikde jinde. Všude jinde jsou dveře ke
všem dimenzím, úrovním a sférám neustále otevřeny všem sentientním entitám, pouze
na Zemi byly tyto dveře kvůli lidské éře až donedávna uzavřeny.

Za čtvrté: Život a jeho funkce se odvozují z aktivit nejzevnějšího přírodního stupně, to
jest z hmoty, a život se tak činí závislým na hmotě. Život se zde považuje za produkt
rozvoje a evoluce hmotných prvků, které se vyskytují, probíhají a staly se náhodným
způsobem. Život se považuje za hmotnou příhodu vyskytující se jen pouhopouhou
náhodou. Toto je velmi typický znak lidské éry.

Za páté: Lidští tvorové jsou odděleni, ohraničeni, izolováni a odcizeni od veškerého
ostatního Stvoření a zfabrikovaných stavů zla ve formě pekel se všemi jejich důsledky
a následky, jak se projevují ve funkcích, stagnaci, krizi i rozpadu všech lidských
systémů. Toto je typickým charakteristickým rysem lidské éry. Než se lidská éra