Page 7 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

Pro lidi oddané tradicím a konvencím a promítající nostalgicky své subjektivní tužby
do historických, poetických a symbolických způsobů vyjadřování je cokoli nového
buď banální, nebo není hodno Nejvyššího. Lidé tohoto druhu se stávají subjekty či
nástroji přenosů sdělení nebo pseudozjevení bytostí z absolutního odjinud, které se
nacházejí v témž nostalgickém rozpoložení. Od nich pak pocházejí potřebné produkce
„zjevení“ ve starodávném stylu, jakým je styl Bible, v nějaké archaické řeči nebo
poetické formě, dodávající věrohodnost zjevovaným myšlenkám. Problémem je to, že
když se někdo ohraničuje svou vlastní touhou mít zjevení v tradiční formě a zakládá
věrohodnost zjevení na této požadované formě, klame sám sebe ve víře, že takovéto
zjevení je od Nejvyššího pouze proto, že přišlo v této zvláštní formě. Lidé ale
zapomínají při pohledu na tento druh zjevení na jednu důležitou věc: Je to pouze
imitace pravého zjevení. Nechtějí uznat, že Nejvyšší tvoří vždy nové věci a nikdy se
neopakuje ve stylu a metodě zjevení nebo čehokoli jiného. Ten/Ta bere vždy na zřetel
to, co je nejlepší pro lidstvo za právě probíhající situace, a to, co je za současných
podmínek lidstva nejvhodnější pro moderní prostředky. Imitace, nostalgie, očekávání
atd. vznikají z potřeby zachovat tradice a zvyky a udržet status quo. Vše nové je
nebezpečné, neboť to vyžaduje změny. A to je právě ta věc, kterou lidstvo nechce -
změnu. Proto se od Nejvyššího žádá, aby nic neměnil.

V historii lidstva byly doby, kdy bylo nezbytné užít symbolického jazyka, souvztažností
a stylu, který byl mnohým nejasný. Duchovní podmínky lidstva byly tenkrát takové, že
lidé vyžadovali tento styl a metodu. Nic jiného nebylo tehdy možné. Ale jak doba
pokročila, vznikly odlišné podmínky, stavy a situace, které vyžadují jiné přístupy, styly
a metody, které jsou v souladu s duchovností těchto dílčích okolností.

Duchovní historie lidstva vždy postupuje v krocích, které jsou jakoby stavebními bloky
duchovnosti. Každý krok představuje základnu, na níž se buduje krok další, vyšší.
Každý krok historie lidstva se může rovnat místnímu (oproti univerzálnímu) cyklu
času, ve kterém je nutno tento krok vybudovat a úplně vyčerpat jeho užitečnost. Každý
krok vzhledem ke své vlastní duchovnosti vyžaduje specifické porozumění a styl,
specifickou metodu a své vlastní zvláštní zjevení. Nejvyšší samozřejmě podle potřeby
přizpůsobuje Své zjevení každému kroku, jak je třeba. Důvod, proč vše v duchovním
vývoji lidstva postupuje v krocích, je ten, že lidé nemohou vzhledem ke své přírodní
podmíněnosti pochopit Absolutní pravdu. Jak bylo uvedeno již dříve, mohou se k ní
jen přiblížit. Pravou přirozeností Absolutní pravdy je to, že je dynamická. Nestagnuje,
není jsoucí, ale je stávající se. Proto se pravda musí zjevovat v krocích. Jakmile daný
krok se svou specifickou pravdou splní svůj účel, získá se poučení a užitečnost jeho
existence je vyčerpána, je odložen, aby se použil jako odrazový můstek k budování
nového kroku a pravdy vztahující se k tomuto novému kroku Je krajně důležité
pochopit toto zjevení o stavbě kroků a dynamické povaze pravdy, nebo se naprosto
vytratí veškerý smysl účelu této knihy a všeho ostatního vztahujícího se k
duchovnosti. Omyl lidstva spočívá v představě, že každé zjevení má absolutní
hodnotu. Neměnně se vytváří závěr, že když zjevení pochází od absolutní bytosti, je
následně též absolutní a zapomíná se na tento důležitý fakt: Zjevení je dáno
neabsolutním bytostem. Každé zjevení Absolutní povahy pro neabsolutní bytost
nedává žádný smysl, není pochopitelné, a je tedy nepřijatelné. To by nakonec vedlo k
záhubě lidských tvorů. Pokud lidé usuzují, že zjevení má absolutní hodnotu, tíhnou
strnule ke starému zjevení, aniž by si uvědomili, že mezitím Nejvyšší vytvořil nové
kroky, nové podmínky a nové duchovní skutečnosti, které přesahují všechny předešlé.
Kvůli tomuto přístupu jsou lidé ovšem neschopni přijmout cokoliv nového, stagnují, a
tím dusí svůj vlastní duchovní život. Pravou skutečností v tomto ohledu je to, že
Nejvyšší přibližuje Sebe Sama úrovni chápání a schopnosti pokroku neabsolutních
bytostí a jak postupují ve svém duchovním vývoji, zjevuje jim v krocích přiblížení
pravdy k Absolutní pravdě.