Page 87 - pzncelek

takovém úsilí je pravá moudrost, zralost, štěstí a přítomnost Nejvyššího, která ustanovuje
duchovnost v každodenním životě.
8. Osmým duchovním požadavkem každodenního života je pečlivé vyhýbání se konformitě
s ustanovenými a očekávanými životními standardy a stereotypy. Většina lidí má sklon se
přizpůsobovat tomu, co se očekává, diktuje, předpisuje a požaduje zevnějšnostmi
každodenního života.

Duchovní nebezpečí této situace může být odhaleno v nutnosti potlačit, zatlačit,
zapomenout, vzdát se nebo dokonce odstranit určité vitálně důležité charakteristiky
vlastních jedinečných potřeb, sklonů, rysů, vzorů a vlastností, které ustanovují pravý obsah
vlastní esence a substance. Vlastní popírání příležitosti být jedinečným způsobem sebou
samým, aby se přizpůsobilo vnějším standardům a stereotypům očekávání a uniformity,
často vede k velmi vážným duchovním, duševním, emocionálním, intelektuálním, sexuálním
a fyzickým neduhům a všem druhům problémů, jejichž seznam by mohl být nekonečný.

Toto je jeden ze zdrojů lidského duchovního zbídačení a zhouby, jež vede k tomu, aby se žil
život hlouposti, kontraproduktivity, povrchnosti a prázdnoty. Takový život není vůbec
žádným životem, ale duchovní smrtí.
Aby se jeden vyhnul takovému pseudoživotu a založil opravdový život duchovního žití, radí
se procvičovat a praktikovat rozpoznávání toho, jak se ustavuje a aktualizuje Pán ve vlastní
Niterné mysli, a žití vlastními jedinečnými a neopakovatelnými životními vzory, aniž by se
pokoušelo někomu a něčemu se zavděčit a aniž by se pociťovala potřeba přizpůsobit se
něčím očekáváním a stereotypům. Radí si uvědomit si, že jeden není zde na Zemi, aby byl
jako někdo jiný nebo jako něco jiného, ale je zde, aby byl sám sebou. Pouze bytím být sám
sebou může náležitě naplnit svůj účel na Zemi. Tím, že se snaží být jako někdo jiný, a tím, že
se snaží někomu zavděčit popíráním své vlastní jedinečnosti, porušuje všechny duchovní
principy života a sám sebe olupuje o všechny příležitosti být opravdu šťastným, radostným,
spokojeným, potěšeným, příjemným, užitečným atd. sobě, Pánu, ostatním, životu a
veškerému stvoření.

Proces formulování těchto duchovních požadavků každodenního žití neznamená, že by se
měly přestat pěstovat jakékoli zevní pozitivní aktivity nebo přestat věnovat čas uvažováním
o nich či jejich uskutečňování.
Duchovní principy žití jsou porušeny pouze tehdy, stanou-li se tyto aktivity a úvahy
samotným účelem, cílem a snažením vlastního života.
Aby jeden byl opravdovou duchovní osobou a žil pravý duchovní život, radí se, aby se
takovými zevními aktivitami a úvahami zabýval s uznáním, přijetím a uvědoměním
důležitého duchovního faktu, že nejsou nejdůležitějšími aktivitami v jeho životě; nejsou
jediným účelem života, ani nejsou jediným zdrojem jeho štěstí, naplnění a uspokojení. Jsou
toliko nástroji, prostředky, vyjádřeními, reprezentacemi a korespondencemi duchovního
stavu záležitostí ve vlastních niternostech, ve vaší Niterné mysli z věčné přítomnosti
Nejvyššího v ní. Je vlastní povinností, právem, závazkem, odpovědností a účelem vlastního
života ustanovit duchovní principy, které vládnou, panují a projevují se ve všech aktivitách
a úvahách, a určit, jak je využít nejefektivnějším, nejproduktivnějším, nejvíce
konstruktivním, nejvíce tvořivým a nejužitečnějším způsobem, aby tak z nich mohl plynout
vzájemný prospěch, společné blaho, štěstí a spokojenost k Pánu, druhým, sobě samému, k
životu a veškerému Stvoření. Jeden se musí ujistit, že za tímto úsilím nejsou žádné skryté
motivace anebo negativní úmysly. Toto lze ustanovit pouze obrácením se k Pánu ve vlastní
Niterné mysli a konzultováním s vlastní Niternou myslí a Pánem všech záležitostí života.
Žádná jiná cesta opravdu neexistuje. Pokud jeden toto a takto dělá, stává se opravdu
duchovní osobou.
Toto je pravý duchovní život vůbec.

Toto je konec dnešního poselství.