Page 38 - pzncelek

3. Cokoli kdo v každodenním životě dělá, ať je to jeho zaměstnání, práce, povolání nebo ve
volném čase, při zábavě, hře či odpočinku, koná tak v souladu se svými nejlepšími
schopnostmi a v souladu s možnostmi, které se nabízejí či jsou mu k dispozici pro takové
aktivity v jakémkoli daném jednotlivém čase a rozpoložení.

Jeden takové věci činí s uvědoměním ve vlastní mysli, že všechny takové činnosti odrážejí,
slouží a přispívají k nejzazšímu duchovnímu účelu, jak je definován principy duchovní
homogenity.

Jeden je vždy v sobě vděčný Pánu za jakékoli příležitosti angažovat se v takových
aktivitách, které jsou Nejvyšším neustále nabízeny každému.

4. Určité časové období během vlastního denního života se jeden oddává tomu, že se
dostává do styku a komunikování (skrze takové metody a takovými metodami, jako
duchovní autohypnóza, meditace, modlitby či podobné způsoby nejvhodnější a
nejpohodlnější tomuto jedinci) s vlastní Niternou myslí, kde je neustále přítomen Nejvyšší.
V procesu tohoto kontaktu jedinec žádá vlastní Niternou mysl a Pána o pomoc při
prozkoumávání a zkoušení sebe sama za účelem učení toho, je-li tu vůbec něco ve vlastních
postojích, chování, myšlení, vůli, emocích, přání, chtění, úmyslech atd., vědomě či
nevědomě, co z nějakého či jiného důvodu není v souhlase s Vůlí Pána anebo je to v
rozporu s pravými duchovními principy. Jestliže je odpovědí „ano“, jedinec požádá, aby se
mu to dostalo do pozornosti, aby to rozpoznal a aby se to dostalo na povrch. Pak žádá o
pomoc při jeho odstranění a likvidaci. Požádá Pána, aby ho očistil a vyčistil od takových
nedostatků, a vyžádá si ochranu a záruku proti tomu, aby se to v budoucnu opakovalo
(pokud ovšem jeho opětovný výskyt není potřebný k tomu, aby se dostalo nějakého
důležitého duchovního poučení).

Jestliže je odpovědí „ne“, jedinec z celého srdce vzdá díky Pánu za takové dostižení a
uctivě požádá Nejvyššího, aby ho vedl k životu navěky osvobozenému od takto negativních
věcí.

5. Ve vztahu k druhým lidem se jeden za každou cenu vyhýbá tomu, aby u nich očekával či
do nich promítal cokoli osobního nebo k nim nemajícího vztah. Respektuje volby ostatních
lidí, ať mohou být jakkoli ubohé. Musí si vždy pamatovat, že takové volby mohou být nutné
z nějakých velmi důležitých duchovních důvodů, které nejsou nikomu pohotově
rozpoznatelné a které jsou známy jedině Pánu. Jedinec se tudíž vyhýbá posuzování či
odsuzování kohokoli. Je oprávněn k tomu, aby se tak k němu chovali i jiní.
Aby poznal, jak mít náležitý vztah k druhým, jedinec během vlastní meditace, autohypnózy,
modlitby či čehokoli, co má, žádá Pána ve své vlastní Niterné mysli, aby ho osvítil,
inspiroval a ve všech ohledech vedl a aby mu pomohl se za každou cenu vyhnout
poškozování (svými vlastními postoji, chováním a jakkoli jinak) ostatních lidí, Pána anebo
sebe sama.

6. Jeden neustále vykazuje otevřenost srdce, mysli, pohyblivost a ohebnost žádaje/žádajíc
Pána ve své vlastní Niterné mysli, aby mu pomohl dosáhnout těchto hodnotných vlastností
tak, aby se učinily integrální součástí vlastního ducha, duše, těla a chování.

7. Jedinec si musí vždy být vědom, že nemůže být nikdy v ničem dokonalým a že některé
chyby, omyly, nedostatky, pochyby a nejistoty jsou jako výsledky vlastního relativního
stavu a rozpoložení v životě nevyhnutelné. Jeden se učí vlastními chybami. Toto
rozpoložení přijímá v pokoře, skromnosti a poníženosti a žádá o pomoc být s to přijmout
rozsah a určitá omezení vlastní odpovědnosti, povinností, funkcí, oprávnění, zmocnění,
schopností, talentů, darů a nástrojů, které jeden má od Pána a které byly určeny jeho vlastní
volbou, ať by byla jakákoli.