Page 33 - pzncelek

Tento princip navíc vyžaduje, aby jeden vždy měl na mysli, v procesu všech aktivit bez
výjimky, že cokoli, co činí, má vždy duchovní implikace a důsledky, jelikož každé ponětí
anebo motivace těchto aktivit na prvním místě vyvěrá z nějakých duchovních souvztažností,
které se projevují, aktualizují a realizují v těchto aktivitách. Veškeré životní aktivity lidí jsou
reflexemi a praktickými manifestacemi duchovnosti a jejich souvztažností.

5. Princip užitku:

Tento princip má dvojí význam. První byl nádherně zformulován Swedenborgem.
V obecnosti označuje, že cokoli existuje, existuje pro nějaký užitek. Samou svou existencí
plní nějaký užitek. Bez nějakého užitku nemůže nic existovat. Nejvyšší tvoří z užitku, pro
užitek a do užitku. Existence čehokoli může být ospravedlněna užitkem, jaký poskytuje pro
společné blaho.

Druhý význam, z hlediska pojetí homogenity nejdůležitější, určuje, že všechna pojetí,
chápání, vnímání, doktríny, názvy, přijetí atd. Nejvyššího jsou užitečná a nutná, pohlíží-li se
na ně integrálně a synteticky, jak se popisuje v principu č. 2. Všechny poskytují nějaký
důležitý užitek. Umožňují pohlížet na Nejvyššího širším a propracovanějším způsobem, než
by bylo možné jen z jednoho pohledu či pojetí nebo doktríny atd. Takto se může a lze dostat
do větší blízkosti Absolutní kondice Nejvyššího, což jednoho dělá duchovnějším,
integrovanějším a skutečnější sentientní entitou či lidskou bytostí (v případě lidí na Zemi).
Taková situace pak činí jedince užitečnějším.
Tento princip užitku explicitně a implicitně vyvozuje, že žádná duchovní doktrína, pojetí,
systém, náboženství či cokoli, kdo má, je nadřazená nebo podřazená vzhledem k jiné.
Všechny se rovnají, co do svého užitku, a jsou znamenité, co do svých rozdílností.
Odlišnosti jen znamenají odlišný náhled, pohled či vnímání některé z nekonečných variací a
aspektů, rysů či seskupení Nejvyššího, které mají být uznány, ale nemají se považovat za
výlučné, jedině důležité či jako jedině existující. Rozdíl mezi pravými a nesprávnými
pojetími a doktrínami je určen přijetím či odmítnutím všech principů duchovní homogenity,
jak se zde definují.

6. Princip osobního vztažení:

Tento princip stanoví, že každá sentientní entita, v tomto případě každá lidská bytost, je tak
či onak aktuálně či potenciálně extenzí a procesem Nejvyššího dle úrovně přijetí principů
duchovní homogennosti zde zformulovaných.

Protože každý je jedinečnou a neopakovatelnou bytostí či entitou, každý zakouší
Nejvyššího jedinečným a neopakovatelným způsobem v souladu s vlastní jedinečností
vnímání a všeobsáhlým utvořením své osobnosti. Proto každý musí mít vztah k Nejvyššímu
způsobem velmi osobním, intimním a soukromým, jedinečným pro tohoto jedince. Jedině
takto jedinec může umožnit plnou manifestaci jedné z nekonečných variet a počtů
jedinečností Nejvyššího všemu Stvoření. Jestliže někdo nemá takový osobní, soukromý a
intimní vztah k Nejvyššímu, násilně ochuzuje a olupuje veškeré Stvoření o prožívání
Nejvyššího tímto jednotlivým jedinečným způsobem. Každá taková zkušenost
prostřednictvím vlastního jsoucna a bytí z Nejvyššího a Nejvyšším, má bez ohledu na to, jak
je soukromá, intimní, osobní a niterná, okamžitý vztah k univerzalitě povšechnosti za
účelem sdílení a vzájemného prospěchu. Fakticky čím je tato zkušenost soukromější,
osobnější, intimnější a niternější, tím větší je její užitek, stupeň a intenzita sdílení se vším
stvořením a jeho všeobecný prospěch po celé univerzalitě povšechnosti. Účast
v univerzalitě povšechnosti je určena principem části a celku. Každý je součástí celku.
Tudíž každá zkušenost, jakou kdo může mít, je okamžitě k dispozici celku a všem jeho
částem a může být kdykoli předána všem pro sdílení a vzájemný prospěch.

Tento princip také určuje, že vzhledem k individuální vztažnosti k Nejvyššímu, nemají žádné
imitace, rituály, slavnosti, vzývání, předpisy, zvyklosti, stereotypy atd. vnějších náboženství
žádnou hodnotu, aniž by se nejdříve přijal tento princip. Jsou neužitečné a nebezpečné,