Page 41 - pzncelek

soudy, zcela neodmítli možnost jeho zjevení, duchovních principů a pamětihodných
událostí, jak je viděl a zaznamenal. Jejich úplné odmítnutí by vedlo k velmi nebezpečné
situaci pro budování Nového věku duchovnosti. Odtud jsou Swedenborgovy zevní síly
logické. Avšak lze si povšimnout určité recese v kvalitě těchto sil ve srovnání s ostatními
proroky a Ježíšem Kristem. Swedenborg nevykazoval okamžitou schopnost uzdravovat, jak
to činil Ježíš Kristus a ostatní proroci. To je svým způsobem kompromis. V dobách proroků
a Ježíše Krista byla říše zevnějšností úplná a na svém vrcholu. Tehdy existovala celková
duchovní temnota. Aby se tato temnota protrhla, bylo nutné použít nejmocnější zevní
prostředky – okamžité uzdravování a vyhánění duchů. Nic menšího by nezabralo. V dalším
kroku přípravy na Nový věk byl větší důraz kladen na rozum, racionalitu, svobodu myšlení a
podobné vnitřní prostředky (tudíž prostředky duchovnější) než na zevnějšnosti.
Swedenborg jako prorok tohoto důležitého kroku měl tudíž odlišné, méně zevní a více
niterné psychické schopnosti, jako znak kompromisu mezi zcela niterným přístupem a
přístupem veskrze zevním. Jelikož se Swedenborgovo pojetí plně zachytilo v univerzálním
vědomí a připravilo cestu pro další krok v zahájení Nového duchovního věku, dnes se
veškerý důraz posouvá pouze na niterné prostředky - svobodu volby, svobodnou vůli,
racionalitu, rozumovou úvahu, logiku a srdce. Těmito prostředky se vyhýbá používání
jakýchkoli vynucených zevních prostředků duchovnosti. Zevní prostředky nejsou v
souhlase s povahou pravé duchovnosti, která nepotřebuje žádný důkaz ze zevnějšností,
jelikož zevnějšnosti existují jako výsledek a důsledek niterností.

Jakýkoli pokus prokázat jejich platnost zevními prostředky a silami by poškodil a naprosto
zničil samotné jejich principy.

Proto se zjevovatel a posel těchto principů od Nejvyššího pro Nový věk duchovnosti musí
zcela odlišovat co do zevních sil. Nemůže konat žádné „zázraky“, ale jedná s lidmi v
souladu s novými principy, jak byly definovány v „Principech duchovní hypnózy“ a v
„Základech lidské duchovnosti“. V takové souvislosti je zcela na lidech, jestli si zvolí mít se
dobře, či bídně. Pro obě alternativy se neustále poskytují prostředky. Lidi je možno učit a
ukazovat jim, co je těmito prostředky a jak je náležitě, účinně a úspěšně využívat. Avšak
nakonec je na lidech, zda si zvolí tyto prostředky využít, či nikoli. Tento princip je zcela v
souladu s Věkem nové duchovnosti a všemi jeho duchovními principy.

Takže současnému zjevovateli a poslu od Nejvyššího není dovoleno mít takové zevní
zázračné síly. Ten musí svým vybavením od Pána odrážet tyto nové principy. Tudíž namísto
toho je vybaven větší silou duchovního vnímání, intuicí, vhledem, logikou, racionalitou a
rozumovými procesy a je odkázán na srdce a na Niternou mysl, kde každý z nás má
veškerou moc, kterou potřebuje k tomu, aby byl opravdu šťastnou, zdravou, naplněnou a
spokojenou, užitečnou, milující, moudrou, laskavou, a tedy opravdu duchovní osobou.
Takto je každý sám zázrakem. Být takto pozitivním je jeden z opravdových znaků osoby
Nového duchovního věku. Každý se smí a může stát takovou osobou, jestliže následuje
výše definované duchovní principy a pravidla ze své vlastní vůle a svobodné volby.

Toto je konec duchovních poselství.