Page 147 - pzncelek

Zavržení Božské lásky a Božské moudrosti také vede k ustavení lásek a bláhovosti v
protikladu k Božské lásce. Toto zavržení vytváří lásku k sobě (Swedenborg naznačil, že ti,
kdo jsou v takovém druhu lásky, se nazývají ďábli) a lásku k neduchovním světským,
pozemským, tělesným a hmotným věcem (ti, kdo jsou v takovém druhu lásky, se zvou
satani). Takže jeden skončí buďto v lásce k sobě, nebo v lásce k světským věcem, či v
obojím. Protože takové lásky jsou mimo Stvoření, které se řídí láskou k Nejvyššímu a
láskou k ostatním skrze lásku k sobě samému, umísťují jedince do pekel, kde jsou jako
doma. Tento druh lidí je velmi zatvrzelý ve své vzpurné povaze a zabere to mnoho úsilí a
času, aby se přivedli k uvědomění marnosti, bídnosti a zbytečnosti takových lásek.

4. Čtvrtý typ lidí, kdož si volí jít na určitý čas do pekla, je typ, který se zamiluje do dogmat
jemu odpovídajícího náboženství. Aktem zamilování se do těchto dogmat, počínají fanaticky
oponovat každé změně ve svém náboženství a tedy i ve svém životě. Konec konců milují
tato dogmata taková, jaká jsou, a líbí se jim životní styl takový, jaký tato dogmata předpisují.
K takovým životním stylům a všem dogmatům svého náboženství fanaticky přilnou do
takového bodu, že počnou nenávidět vše odlišné od toho, čemu věří, že je skutečnou
pravdou. Je jim ošklivá každá změna, protože odkopává bezpečnou pozici jejich lásky. Kvůli
této lásce jsou ochotni ničit, zabíjet a odsuzovat k věčnému zatracení a peklům každého,
kdo není součástí jejich systému víry či životního stylu. Takový postoj je po právu umísťuje
do nejhlubších pekel. Není nic duchovně ničivějšího, než taková situace. Je to proto, že tato
situace se vyvinula ve jménu Nejvyššího, jehož přirozenost neobsahuje ani vzdáleně nic
fanatického, dogmatického, stagnujícího, preferujícího, výlučného a jednostranného.
Takový lidé jsou nejblíže bodu profanace a spáchání tohoto, co se nazývá neodpustitelný
hřích. Kdyby tu nebyla zvláštní ochrana Nejvyššího před možností takové profanace, tento
typ osob by byl prvním, kdo by se bezhlavě vrhly do zprofanování všeho svatého,
pravdivého a Božského. Je to proto, že soustavně lžou a věří svým lžím o samé Absolutní
přirozenosti Nejvyššího a Jeho/Jejích absolutních principech, kategoriích a jejich
odvozeninách.

Při takovém postoji a životním stylu si takoví lidé samozřejmě s „potěšením“ a „radostí“
volí jít do pekel, kde mohou provádět svůj dogmatický a fanatický životní styl se stále větší
zavilostí a mohou ve svém systému víry stagnovat tak dlouho, jak chtějí. Takoví lidé se
stávají nejhorlivějšími účastníky útoků na pozitivní stav během duchovních válek, protože
nemohou vystát progresivní, věčně se měnící povahu pozitivního stavu a jeho členů.
Jakákoli zmínka o změně je činí zuřivými a divokými. Skutečně jsou jako divá zvířata bez
jakékoli logiky nebo rozumu.

Lidé v peklech s tímto typem lásky se nejvíce zdráhají vyjít ven z pekel. Aby mohli vyjít ven,
museli by nejprve přijmout, že pokrok a změna jsou vitální součástí života a žití. Avšak toto
přijetí je v rozporu s povahou, kterou převzali. Zabere to tudíž mnoho úsilí času přesvědčit
je, aby se vzdali povahy, kterou převzali, a přijali něco progresivního a věčně se měnícího
směrem vzhůru a dopředu.

Existují nejméně tři další krajně důležité duchovní důvody, proč si někdo zvolí jít do pekla.
Avšak za současně existujících podmínek duchovnosti člověčenstva na Zemi by znalost
těchto důvodů nebyla pro lidi prospěšná a vhodná a nemohli by ji náležitě pojmout,
pochopit a přijmout. Budou zjeveny, jestliže a když bude člověčenstvo duchovně
připraveno je poznat.

To je vše, co je v této době dovoleno znát o tomto předmětu.