Page 146 - pzncelek

Takže jeden musí být velmi opatrný při odhadu situace těch, kdo si ze svých vlastních
subjektivních a osobních důvodů načas zvolili jít do pekla. Moudře by se nemělo
projektovat nic z vlastních idejí, očekávání a pojímání toho, jaký je vůbec pekelný život. Lze
pouze přijmout, že pro různé lidi je různý. Nemělo by se pokoušet o žádné generalizace z
jedné zkušenosti na jinou.

Nyní pojďme zpět k počáteční otázce - proč by lidé volili jít do pekla. V této době možno
zjevit čtyři důvody takové volby:

1. Je nutno si uvědomit, že přibližně 40 % lidské populace na Zemi je přímou inkarnací
negativních idejí pekel (procesem popsaným v poselství datovaným 2. května 1982). Tito
lidé jsou zfabrikováni z idejí nenávisti ke všemu dobrému a pravdivému. Tedy do samého
prvního okamžiku početí se udržují láskou k této nenávisti. V procesu svého pozemského
života, dělají vše ve své moci, aby podporovali, napájeli a zvěčňovali tuto lásku. Nevědí a
nechtějí vědět, že existuje možnost bytí a jsoucna něčeho odlišného od jejich lásky. Cokoli
není v souladu s takovou láskou je pohoršující, odporné, nechutné a nepřirozené. Protože
takoví lidé se plně ztotožňují se svou láskou k nenávisti a ke všem jejím ničivým důsledkům
a následkům, přirozeně si volí jít do pekel (z nichž byli vytvořeni), kde taková láska může
vzkvétat a je jako doma. Žádné jiné místo by pro ně nebylo dostupné, ba dokonce ani
možné. Takoví lidé mají největší potíže při změně svých lásek a životních stylů. V mnoha
případech jim to zabere mnoho eónů (v lidském pozemském lineárním pojímání času), aby
došli k uvědomění, že existuje něco odlišného a lepšího než to, co mají.

2. Přibližně 60 % lidí na Zemi se inkarnuje z jiných než negativních stavů a rozpoložení (viz
opět poselství datované 2. května 1982). Z těchto 60 % si přibližně 40 % volí jít dočasně do
pekla z různých krajně důležitých duchovních, osobních a subjektivních důvodů známých
jen Nejvyššímu a jejich Niterným myslím. Vyjma Nejvyššího a Niterných myslí těchto lidí
není dovoleno, aby někdo znal tyto důvody. Postačí zde říci, že potřebují tuto zkušenost jak
pro své osobní poučení, tak za účelem získání zážitků, které mají důležité univerzální
důsledky. Bez takových zkušeností by se postrádalo něco velmi vitálního, čehož nedostatek
by ohrožoval veškeré Stvoření.

Daleko důležitější ale je, že lidé jako tito jdou do pekel za účelem podávání neustálého
příkladu a srovnávání pro jiné zde, kdo byli vytvořeni ze samého negativního stavu a
procesu. Při procesu práce na svých vlastních problémech a postupného opouštění od
svých falešně přijatých identit a lásek vycházejí z pekel a připojují se k pozitivnímu stavu
ukazujíce všem v peklech nejenom to, že je možné
se změnit vyjít ven z pekel, ale také to, jak to udělat a způsoby jak to úspěšně udělat.

Takovým lidem obvykle dlouho netrvá, aby dosáhli účelu svého pobývání v peklech;
vycházejí ven relativně brzy.

3. Třetí kategorie těch, kdo si volí jít do pekel na určitý čas, jsou lidé, kteří, když přijdou do
styku s negativním stavem a vidí všechny jeho ohavnosti, krveprolévání a mizérie, jsou tím
tak oslepeni, že zapomínají na princip svobodné volby. (Každý se účastní v negativním
stavu ze své svobodné volby a nikdo není nucen být jeho součástí.) Namísto toho počnou
za tuto situaci obviňovat Boha a od Nejvyššího žádají, aby ji změnil a zcela odstranil
negativní stav. Takže po Nejvyšším žádají, aby porušil řád univerza a narušoval svobodu
volby lidí tím, že je přinutí být dobrými.

Když Nejvyšší na takový požadavek neodpovídá, stávají se zahořklými a rebelují proti
univerzálnímu řádu a Nejvyššímu a tímto samotným aktem vzpoury sami sebe nevyhnutelně
umísťují do pekel. Je to tak, že odmítnutí univerzálního řádu, jak ji reflektují principy
svobodné volby, nevyhnutelně vede k zavržení Božské lásky a Božské moudrosti. To pak
vede k odmítnutí bytí a jsoucna Nejvyššího. Tímto procesem jedinec sám sebe vyloučí ze
Stvoření a jeho principů a zákonů. Takové vyloučení se jednoho přímo umisťuje do pekel,
protože jen pekla a negativní stav na Zemi jsou mimo Stvoření a tedy mimo Nejvyššího.