Page 145 - pzncelek

Proč lidé volí jít do pekla?

Dne 22. května 1982

Toto je odpověď na otázku, která vyvstala poslední večer v Průzkumné skupině
Swedenborgiánské církve v San Diegu v domě jejího pastora Reverenda Dr. Ivana Franklina,
Del Mar, CA. Jeden z účastníků skupiny se zeptal, proč si lidé volí jít do pekla, jestliže je to
tak bídné místo. Proč by někdo chtěl trávit svůj život nebo dokonce celou svou věčnost v
takovém místě jako peklo ?
Protože odpověď na tuto otázku má široké implikace obecného významu, Nejvyšší požádal,
aby se přeneslo následující poselství, jež se má zahrnout do obsahu „Poselství z nitra“.
„Existuje několik duchovně důležitých důvodů, proč si lidé ze své vůle a svobodné volby
volí jít do pekla. Předtím, než se zjeví některé z těchto důvodů, je nutné si nejprve uvědomit,
že pekla se těm, kdo jsou v nich, nezdají tak zlá a ubohá, jak si lidé dle svých náboženských
nauk myslí. Tento typ náboženských doktrín využívá taktiku strachu, aby udržoval lidi v linii
poslušnosti jim odpovídajících náboženských předpisů a požadavků. Taková taktika je
infantilní, nedospělá a bláznivá hra nemající nic společného s tím, jak pekla ve skutečnosti
vypadají nebo jaká jsou. Lidé, kteří si zvolili jít do pekla, by se v tomto jednotlivém věku
svého života necítili dobře na žádném jiném místě. Pro jejich současnou duchovní kondici
jsou pekla nejvhodnějším a nejpříhodnějším místem pro jejich spokojený život. Během
tohoto zvláštního období jejich životů, milují vše, co pekla znamenají a reprezentují. Takže
milují existenční bídu a neštěstí. Taková pekelná bída a neštěstí je zdrojem samého jejich
života. Jak zdůraznil Swedenborg, odstranit z nich tuto lásku znamená odstranit jejich život.
Takové odstranění by vedlo k jejich náhlému, věčnému zničení. Proto každé místo jinačí než
pekla by pro tyto lidi v tomto jednotlivém věku jejich jsoucna a bytí znamenalo daleko větší
neštěstí a bídu, než pobývání v peklech.

Opakuje se, jak se to uvádí v těchto „Poselstvích z nitra“, že lidé tíhnou ke generalizování a
promítání svých vlastních idejí, pojetí, tužeb, myšlení dle přání, osobních predispozic a
falešných očekávání, jako že v peklech má být takové neštěstí a bída a v nebesích má
takové štěstí a potěšení. Nechtějí uznat, že to, co je pro jednoho štěstím a potěšením, může
být pro druhého bídou a neštěstím a naopak. Avšak ze stanoviska univerzálního řádu jsou
pekla dle svého obsahu, účelu životního stylu sama o sobě neštěstím a bídou. Je to proto,
že se neustále nacházejí mimo řád, protože se umisťují vně Stvoření (jak se zjevuje v
poselství datovaném 31. března 1982, 5. května 1982 a 6. května 1982). Vlastními důsledky
takového umístění je vše, co je opačné pozitivnímu stavu a procesu, což ustanovuje obsah,
účel a životní styl univerzality povšechnosti. Nic pravé povahy a reality není součástí
oponujících trendů ke stavu a procesu pozitivnímu. Vše v peklech je tudíž padělek. Lidé zde
žijí ve stálých iluzích, klamech a sebeklamech vzhledem k realitě a pravé povaze všeho. Své
iluze, klamy a sebeklamy milují a touto láskou je oživují, činí je zdánlivě reálnými a
přirozenými. Bída a neštěstí takového padělaného jsoucna a bytí jsou dle svého obsahu
zřejmé, ale ne natolik pro osobní zkušenost nějakého jedince, který toto rozpoložení miluje.
Pokud je jeden do něčeho či někoho zamilován, bez ohledu na to jak je ubohý a nešťastný
snaží se udržovat a podporovat ve svém životě vše, z čeho tato láska pozůstává. Taková je
povaha lásky a života. Aby se taková osoba změnila, musela by se nejprve přesvědčit o
marnosti a kontraproduktivnosti takové lásky. Tehdy a jedině tehdy lze započít postupné
nahrazování takové zhoubné lásky pravou láskou vzájemné prospěšnosti a sdílení. Není to
ale snadný úkol přesvědčit někoho o jeho iluzích, klamech a sebeklamech, jestliže pevně
věří, že jsou skutečně reálné. Fakticky jsou pro toho jedince v jeho subjektivním vnímání
reálné. Jedinec je činí reálnými svou touhou a vůlí, aby byly skutečné. Nic není reálnější,
než realita vlastní lásky bez ohledu na to, čím taková láska může být. Jestliže se tomuto
jedinci jeho láska odejme, odnímá se mu všechno, co má. Odejmout někomu jeho lásku, je
odejmout jeho život. V konotaci tohoto poselství o peklech odejmout někomu jeho pekla,
znamená odejmout mu jeho život.