Page 41 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 41
NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
útocích proti femininnímu principu, kterým je také ‚Ježíš‘. Úplně překroutí a zfalšuje
náležité chápání ženskosti a místa ženy v hierarchii duchovní organizace. Dělá z ženy
otrokyni, či přinejmenším podřízenou muže, nařizuje jí, aby sloužila muži a držela
maskulinní princip -
jazyk za zuby. Staví ‚Krista‘ - za hlavu Křesťanské církve. Toto je
zvrácením řádu pravé duchovní církve. ‚Kristův‘ princip, duchovně - přírodní Božská
pravda Pána Ježíše Krista, je základnou či nohami, na nichž pravá duchovní církev
spočívá. ‚Ježíšův‘ princip, neboli dobro a láska, je hlavou a životem takové církve.
Pavlův koncept byl plně přijat všemi křesťany, protože Pavel podvodně prohlašoval, že
v něm byl Duch Svatý.
Aby předstíral, že toto je tou pravou organizací a že princip ‚Saula‘ není již déle u moci,
náhle se začíná jmenovat Pavlem (Skutky 13:9). V této souvislosti znamená
přejmenování Saula potlačení zlořádnosti pekel, žijících destruktivností a vražedností
vůči „Ježíšovu“ principu, a nahrazení principem Pavla čili vnějším, okázalým přijetím
Božské duchovní a přírodní pravdy Pána Ježíše Krista. Zevní, okázalé přijetí pravdy je
vždy umělé a povrchní, nikdy nenalezne místo v srdci, v nitru. Takže ač Pavel přijal
Ježíše Krista navenek, donedávna nebyl schopen nebo nechtěl přijmout Ho/Ji vnitřně.
Uvnitř byl stále ještě naplněn vražednými úmysly proti čemukoliv přicházejícímu od
Pána Ježíše Krista. Z pozice zevnějšnosti uspěl Pavel v podvrácení celého křesťanstva
pomocí jeho externalizace a ritualizace, a tak postavil vše vzhůru nohama.
V tomto ohledu nutno pamatovat nesledující důležitý fakt: Až donedávna Pavel nikdy
nepřijal Pána Ježíše Krista svobodně z vlastní vůle čili dobrovolně. Byl nevyhnutelně
donucen k tomuto pojetí zázračným prožitkem, k němuž došlo na cestě do Damašku.
Podobné činy nemají pravý duchovní význam. Nikomu nemůže být něco přivlastněno
násilně a nátlakem, jen svobodnou vůlí a vlastní volbou. Pavel Pána Ježíše Krista přijal
pouze v zevním smyslu, zatím co v jeho nitru nedošlo k žádné změně. Vnitřně byl stále
Šavlem. Niterné přijetí se může uskutečnit jenom na základě svobodné volby a z vlastní
svobodné vůle skrze vnitřní rozeznání, zda je to tak, či jinak. Toto je základní
multiverzální princip.
A proto jakmile tento nátlak byl odstraněn po smrti jeho fyzického těla a po vstupu do
duchovního světa, vrátil se Pavel k svému vnitřnímu stavu Saulova typu. Jak již víte, nic
z toho, co bylo donuceno a co bylo zevního druhu, nemůže být akceptováno ani
podrženo v duchovním světě. Duchovní stav jest světem pravd niternosti neboli
stavem věcí vnitřních. Jakmile zjistil, že se opět ocitl ve své vnitřní svobodě a že není
a
déle spoután zevními nátlaky strachy, stal se Pavel zase Šavlem a pokračoval od toho
časového bodu, kdy byl přerušen na cestě do Damašku. Zahájil znovu svůj prudce
nenávistný a vražedný boj proti všemu vpravdě duchovnímu, niternému a všemu, co
pochází z dobroty a lásky. Tímto bojem byl posedlý, neboť byl velmi rozhněván
skutečností donuceného obrácení, a tak projevil svou osobní pomstu vůči Pánu Ježíši
Kristu.
Do určité míry byla tato Pavlova situace poněkud odhalena skrze Swedenborga. Ale
kdokoli, kdo četl Swedenborga a bude číst tuto knihu, zděsí se přijmout tu skutečnost,
že Pavel-Saul měl tak odpornou povahu. Ve skutečnosti však Saul (Pavel) byl velice
vychytralým démonem vysoké Šarže v peklech, který se vtělil na vaší planetě s jediným
cílem - navodit skutečnost zrady křesťanství. Z velmi důležitých duchovních důvodů
