Page 38 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

KAPITOLA 3.

žádnou opravdovou lásku a přijetí skutečného Pána Ježíše Krista. To, že Petr byl

zarmoucen, protože mu byla položena třikrát stejná otázka, značí plné přiznání

pravých duchovních principů (z nichž je známo, že opravdová duchovní církev může

být vybudována jedině na čisté lásce k Pánu Ježíši Kristu) a že křesťanské církve
zavrhnou Pána Ježíše Krista jako jednoho a jediného Boha Nedělitelného, Nejvyššího.
Petrova kladná odpověď Pánu Ježíši Kristu znamená přiznání potřeby milovat Pána

Ježíše Krista nade všecko a nade všechny, jestliže opravdové duchovní principy

přežívají a stávají se základnou duchovní křesťanské církve. Že k tomu však nedojde,
se naznačuje ve verši 18, kapitoly 21 evangelia Janova. Tam se říká:

‚Zajisté pravím tobě: Když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi,
kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede,
kam nechceš.‘

Většina lidí rozumí těmto slovům literně, myslí, že Pán Ježíš Kristus mluvil o Petrově
tělesné smrti, jak naznačuje následující verš. Nezapomeňte však na důležitou duchovní

skutečnost, že Petr představuje celé křesťanstvo. Pročež všechny události jeho

osobního života odrážely osud křesťanské církve. V této souvislosti znamená výše
uvedené tuto pravdu: Křesťanství ve svých počátcích (‚když jsi byl mladší‘) je založeno
na zásadách, jež jsou osvobozeny od jakéhokoliv negativního vlivu pekel (‚sám ses

přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl‘). Stane se však později otrokem negativního stavu

všeho zla a nepravd, bez jakékoliv svobody (‚ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě
přepáše a povede, kam nechceš‘).

Žádná ryzí pravda se svým dobrem ani dobro se svou pravdou se nemohou náležitě
poznat, pochopit, ani použít v podmínkách zotročení negativním stavem. Není tudíž v
žádné z takzvaných křesťanských církví na vaší planetě pravé chápání ani život
duchovních principů a Přirozenosti Pána Ježíše Krista. A i když někteří z vás si myslí,
že mají toto pochopení (zvláště stoupenci Swedenborgova učení), postrádají pravou
lásku k Pánu Ježíši Kristu. Že tomu je vskutku tak, lze vidět ze scény, vylíčené v Janově

evangeliu v kapitole 21 verši 19 až 22, která bezprostředně následuje po té, kdy Pán
Ježíš Kristus se přestal vyptávat Petra. Požádal Petra, aby Ho/Ji následoval. Zde se
zdůrazňuje skutečnost, že jedině v následování Pána Ježíše Krista může být nalezen

opravdový život. Když však Petr viděl, že také apoštol Jan uposlechl a následoval je,

rozhořčil se a podotkl: ‚Pane, a co bude s ním?‘ ‚Jan‘ zde souvztaží s čistou
nepodmíněnou láskou k Pánu Ježíši Kristu, což zde označují slova ‚učedník, kterého
Ježíš miloval..., který také spočíval na jeho prsou...‘ Tato scéna vyzdvihuje ten fakt, že
křesťanství, reprezentované zde Petrem, odvrátí se a zavrhne opravdovou

nepodmínečnou lásku k Pánu Ježíši Kristu, bude tuto lásku vyznávat pouze ústy,
podobně jako to dělal Šimon, syn Jonášův, když se znepokojil zjištěním, že jenom
takový druh lásky setrvá navěky a vůbec má význam, jak to vysvítá z veršů 22-23 v
kapitole 21:

‚Ježíš mu odpověděl: „Chci-li, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá
věc. Ty mne následuj!“ Tato řeč se rozšířila mezi bratřími, jako že onen

učedník nezemře.‘