Page 36 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 36
KAPITOLA 3.
-
nejzevnějším prvkem, vzatým z Absolutní vnější mysli Nejvyššího ‚Krista‘. Ta
omezenost přivádí k přijetí přírodní pravdy, ale ne ve velké míře pravdy duchovní, a
ještě méně pravdy nebeské. Navíc úplně se přehlíží život té pravdy - přírodní, duchovní
a nebeské dobro. Co vám zbývá, opomíjíte-li život nějakého prvku? Mrtvý prvek!
‚Ježíš‘ v tomto ohledu souvztaží s přírodním, duchovním a nebeským dobrem
-
životodárcem všelijaké pravdy. Že je tomu tak, může vysvitnout z následujícího
rozhovoru, který se udál mezi Petrem a Ježíšem Kristem, jak je popsán ve stejné
kapitole ve verších 22 a 23:
‚Ale On se obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem
úrazu, protože nemáš na mysli věci Boží, ale člověka!“‘
Toto sdělení je uvedeno také v Evangeliu Marka - v kapitole 8 verši 33.
Shora uvedená konfrontace svědčí o skutečnosti, že křesťanská církev, založená
původně Pánem Ježíšem Kristem, stane se docela zkaženou, ovládnutou všemožnými
nepravdami (‚Satanem‘. Satan představuje všechny nepravdy v jsoucnu a bytí.) pekel,
zvnějškovatěním, udušením ryzí duchovní pravdy (‚mít na mysli věci člověka‘. ‚Věci
člověka‘ označuje všechny vnější, zevnější obřady a zaneprázdnění pozemskými,
světskými, přechodnými, dočasnými, tělesnými a nedůležitými záležitostmi, které
nemají žádný pravý duchovní význam a život o sobě. ‚Věci Boží‘ označuje všechny
prvky čisté duchovní pravdy, vnitřní, niterné stavy, oživované dobrem a láskou
Božského života). Následkem tohoto stavu záležitostí je to, že církev křesťanská od
-
samého počátku s výjimkou velmi krátkého období (do takzvaného ‚obrácení‘ Pavla) -
byla vládnuta negativním stavem a stala se doménou pekel.
Není navíc nahodilé, že Petr zapřel Pána Ježíce Krista třikrát během Jeho/Jejího
výslechu a mučení. Pro zdůraznění důležitosti této zrady bylo zařízeno Božskou
prozřetelností, aby tato událost byla pečlivě zaznamenána ve všech čtyřech
evangeliích. Petrovo trojí zapření Pána Ježíše Krista označuje, že křesťanská církev
odmítne úplně a neodvolatelně Pána Ježíše Krista jako Jediného Boha Nedělitelného.
Uznání Pána Ježíše Krista jako Jediného Boha Nedělitelného, jako pravého Nejvyššího
je základem ryzí přirozené, duchovní i nebeské pravdy (‚Kristus‘ je pravda přirozená;
‚Ježíš‘ duchovní; ‚Pán‘ nebeská pravda).
-
-
a
Navíc to znamená, že křesťanské církve v rozmanitých odrůdách svých nauk rozštěpí
Osobu Boha ve tři Osoby Jednoho Boha (Otec, Syn a Duch Svatý) - trojí zapření. Pokud
si vzpomínáte, těsně před Petrovým zapřením Pán Ježíš Kristus mu řekl: ‚Šimone,
Šimone! hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici‘ (Lukáš 22:31). Tím
zřejmě naznačil, že veškeré křesťanství bude pod vlivem negativního stavu na
předlouhou dobu.
Když zhoubnost skutečnosti zapření byla poznána, zažila ryzí duchovní pravda, Petrem
taky reprezentovaná, hluboký smutek a velkou lítost. Toto je význam pozdějšího
Petrova hořkého pláče a štkaní. Příběh však zde nekončí. Pokračuje po vzkříšení Pána
Ježíše Krista. Celá poslední kapitola - kapitola dvacátá první Evangelia podle Jana je
věnována této záležitosti.
