Page 39 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 39
NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
Jak si vzpomínáte ze začátku této kapitoly, mělo se za to, že křesťanská Církev bude
na skále, to
budována na ‚Petrově‘ principu - jest na duchovní pravdě. Kdyby tomu tak
bylo, vaše planeta by se těšila lepšímu údělu, než jaký měla do té doby. Co se tedy stalo
s tou církví, která prohlašuje, že Petr byl jejím zakladatelem, a která považuje Petra za
prvního papeže? Zdalipak je tomu opravdu tak?
Ve svém počátečním stádiu má toto tvrzení v sobě zrnko pravdy. Avšak toto stádium
dlouho netrvalo. Brzo po jeho založení na jeviště vstoupil Pavel. V duchovní souvislosti,
platné jenom pro tuto situaci, označuje Pavel zvrácení pravdy a jejího dobra, též
nenávist ke všemu opravdu duchovnímu a vnitřnímu či nejniternějšímu. Pokud si
vzpomínáte ze Skutků apoštolských - kapitola 8. a 9.: Pavel (který se tenkrát jmenoval
Saul - ‚Saul‘ souvztaží se vším pekelným) pronásledoval, čili: ‚ohrožoval a vraždil
učedníky Páně‘ (verš 1). Byl zatvrzelým vrahem. Nenáviděl skutečně vášnivě vše, co
přicházelo od Pána Ježíše Krista. V takovém rozpoložení mysli měl Pavel-Saul vidění na
cestě do Damašku. Hlas mu říká: ‚Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?‘ A on se ptá:
‚Kdo jsi, Pane?‘ Pán odpovídá: ‚Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ...‘ (kapitola 9,
verše 4 a 5).
Než budeme pokračovat, povšimněte si, prosím, že není náhodné, že Pavlovo jméno
bylo ‚Saul‘, stejné, jaké měl první král Izraele - Saul. Je zde hluboký duchovní význam a
spojitost. Že Izrael za doby Soudců zamítl mít nad sebou krále, znamená, že se odvrhla
Božská duchovní pravda, vycházející z dobra Nejvyššího - Jehovy. ‚Král‘ souvztaží s
touto pravdou. Odmítne-li kdo takového krále, pak mu nezbude nic jiného, než si zvolit
a nastolit jako vládce nad vlastním životem pravý opak - všechny ohavnosti pekelných
nepravd. Saul byl tudíž zvolen za krále nad Izraelem namísto Jediného Krále - Pána
Nejvyššího. Král Saul byl Nejvyšším posléze odmítnut, neboť žádná nepravda nemůže
být přijatelná opravdovým pozitivním stavem. Jinak by přestal být kladným. Namísto
něj David byl pomazán za krále. Avšak bohem celého svého života usiloval Saul
zákeřně o Davidův život, když ho chtěl zabít. ‚David‘ souvztaží s duchovně-přírodní
pravdou Božské Absolutní vnější mysli Nejvyššího - ‚Krista‘: Slovo ‚David‘ v Biblí Svaté
nikdy neoznačuje doslovně krále Davida, ale ‚Krista‘. Je samozřejmé, že ‚Saul‘ - pekelné
nepravdy - se vší vášní nenávidí jakoukoliv pravdu, zvláště pak Božskou pravdu,
protože představuje věčnou hrozbu samému jeho jsoucnu a bytí. Chce proto zavraždit
‚Davida‘-‚Krista‘ ve snaze znemožnit jakýkoliv přístup ke skutečné pravdě. V této
souvislosti zobrazuje Izrael budoucí křesťanskou církev, která odmítne pravého Krále
- Pána Ježíše Krista a opravdovou duchovní božskou pravdu jako základ pro svou
nauku. Zvolí si namísto toho Šavla-Pavla a učiní jeho učení základem svých
‚duchovních‘ doktrín a dogmat.
Bylo však prorokováno, že Izrael bude navrácen do své země a že David bude kralovat
nad nimi na věčné časy (na příklad v proroctví Ezekiele v celé 37. kapitole a v mnohých
jiných místech v Bibli Svaté). Podobně Ježíš Kristus prorokoval o Petrovi, že se vrátí do
Jeho/Jejího stáda (Lukáš 22:32). Že Izrael bude přiveden zpět do své země znamená, že
všichni, co podlehli negativnímu stavu a byli uvrženi do zóny vymístění, vrátí se
nakonec do pozitivního stavu (až nastane pravý čas!). Že se David stane jejich králem
navěky naznačuje, že základem jejich života bude duchovní Božská pravda ze svého
Božského dobra ve všech aspektech, vyvěrajících z Pána Ježíce Krista. Že Šimon (Petr)
měl být ‚tříben jako pšenice‘ satanem (‚satan‘ označuje fabrikaci všech nepravd ve
