Page 37 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 37
NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
Jak si vzpomínáte, šel Petr s jinými apoštoly na ryby. Význam této události je ohromný.
Zde je znázorněno odstoupení celé Křesťanské církve od ryzí duchovnosti, jež jí byla
původně nadělena Pánem Ježíšem Kristem. Jak se ví, zabýval se Petr výdělečným
rybařením, než ho povolal Pán Ježíš Kristus, aby se stal Jeho/Jejím učedníkem. Podle
souvztažnosti v duchovním smyslu ‚výdělečný rybář‘ je ten, kdo chytá a shromažďuje
zdánlivé, vnější, přírodní pravdy a pak je rozšiřuje mezi jiné kolem. ‚Ryba‘ v této
souvislosti, než byl Petr povolán, značí zdánlivou pravdu, to jest, pravdu, která se jeví
pravdivou, ale ve skutečnosti takovou není.
Vrátit se k dřívější situaci po té, kdy došlo k přímému a úplnému osvícení Pánem
Ježíšem Kristem ve věcech ryzí duchovní pravdy a dobra, značí regresi a zradu Pána
Ježíše Krista. Znamená to také, že křesťanské církve nikdy náležitě nepochopí význam
inkarnace Pána Ježíše Krista na planetě Nula ani plný význam samotného aktu
vzkříšení. Toto je důvodem, proč se Petr rozhodl jít zase lovit ryby, i když nabyl
vědomosti i zkušenosti o vzkříšení Pána Ježíše Krista. Jelikož Petr té doby představoval
veškeré křesťanství, jeho návrat k rybaření znamená, že křesťanství odmítne všechny
duchovní pravdy, vyvěrající z dobra Pána Ježíše Krista a namísto toho přijme zdánlivé
neboli zfalšované pravdy zevnější povahy. Značí to taky, že všechny duchovní principy
budou externalizovány a zritualizovány, čímž se způsobí, že budou pusté a bez života.
‚Rybaření‘ v zde probírané souvislosti duchovně souvztaží s tímto významem.
Aby ještě více zdůraznil to, co postihne celé křesťanské hnutí, ptal se Pán Ježíš Kristus
Petra třikrát: ‚Šimone, synu Jonášův, miluješ Mne víc, než ti zde?‘ (verše 15 až 17).
Uvědomte si, prosím, že tady jde o nesmírné důležitou skutečnost. Pán Ježíš Kristus
Petra neoslovuje jako Petra - ‚Skálu‘, nýbrž jako Šimona, syna Jonášova. ‚Petr‘ či
‚skála‘
souvztaží s duchovní pravdou, vycházející z dobra Pána Ježíše Krista, na té je založena
opravdu duchovní církev. ‚Šimon, syn Jonášův‘ však souvztaží se zevnější, neduchovní
církví, v níž není žádná láska ani dobro. Nepřítomnost lásky a dobra znamená, že tam
není žádný skutečný život. Vše je umrlé. ‚Syn Jonášův‘ označuje tento nedostatek,
neboť nic vskutku Živého a žijícího nemůže vyjít z něčeho světského, pozemského,
zevnějšího a lidského. ‚Jonáš‘ byl přírodním otcem Šimona. Žádný život nemůže započít
ve fyzickém prostředí. Existuje však umrlý život, zdánlivost života, přicházející do
fyzických podmínek z pekel. V tomto ohledu souvztaží ‚Jonáš‘ také se všemi
pseudoduchovními principy, které byly chytrácky padělány v peklech a tak vštípeny
-
‚Šimonovi‘ pseudokřesťanským církvím.
Toto jasně ukazuje, že křesťanství nebylo založeno na ‚Petrově‘ principu, to jest na
Božské duchovní pravdě, vycházející z dobra Pána Ježíše Krista, nýbrž na principu
‚Šimonovi‘, to jest zfalšovaných pravdách, spiklenecky vyprodukovaných v peklech za
účelem zničení všeho, co je opravdu duchovní. Je proto zřejmé, že od chvíle Petrova
obrácení (o čemž bude řeč za chvíli) až do přítomné doby, tak zvaná křesťanská církev
(termín označuje všechna hlavní křesťanská vyznání se všemi svými četnými sektami)
byla založena na úplně falešných duchovních principech.
Že se Pán Ježíš Kristus ptal Petra (ve skutečnosti Šimona, syna Jonáše) třikrát zda je
jím milován, označuje to, že není vůbec žádná pravá láska k Pánu Ježíši Kristu v
takzvaném křesťanství. Jak víte, křesťanství mluví o lásce k Bohu, k Ježíši, ke Kristu, k
Spasiteli, k Pánu, k Ježíši Kristu, k jednorozenému Synu Božímu atd., ale nejde zde o
