Page 20 - KDO JSI A PROČ JSI ZDE?

Od samého počátku byli první lidé stvořeni Nejvyšším do plně vyvinutých forem,
jako plně znalí dospělí lidé. Tehdy se nerodily nevědomé děti. Noví lidé se
objevovali, jak bylo třeba, když a kde bylo potřeba, z přímého nadělení a tvůrčího
úsilí Nejvyššího. Neexistovalo žádné fyzické rození dětí.

Sexuální styk se nevyžadoval kvůli rozmnožování, ale udržoval se výhradně kvůli
potěšení, vzájemnému sdílení a výměně všeho, co každý s opačnými sexuálními
rysy měl a pociťoval. V každém případě byl sexuální styk obzvláště využíván jako
prostředek k získání většího poznání nejvyššího, jiných a sebe sama s jediným
účelem na mysli: Pro vzájemný prospěch, všeobecné blaho, sdílení a užitek pro
všechny. Tehdy neexistovaly žádné negativní, nízké, sobecké, vlastnické, žárlivé, zlé
či jiné protivné myšlenky, pocity či touhy. Tehdy pro ně nebyla znalost ano praxe
negativního stavu ani zahájitelná, ani myslitelná. První lidé byli stvořeni Nejvyšším
v plnosti duchovního, duševního a fyzického i vědeckého poznání, které jim bylo
doposud k dispozici z celého Stvoření. Tito prvotní lidé vlastnili veškeré znalosti a
všechnu moudrost všech vesmírů a veškerého člověčenstva ve Stvoření
Nejvyššího. Neexistovala žádná neznalost či žádné nevědomé procesy, stavy a
kondice nebo nevědomá mysl. Vše v lidské mysli bylo vědomé, zřejmé a jasné.
Žádné nemoci, potíže, infekce či jakékoli jiné nepříjemné, negativní a smrtelné stavy
či podmínky tehdy neexistovaly. Délka pozemského života prvních lidí byla přibližně
5 000 let. Když někdo splnil účel svého bytí na této planetě, prostě zanechal své
fyzické tělo a odešel do duchovního světa, aby pokračoval ve svém věčném životě
duchovního růstu a pokroku. Neexistovala žádná smrt, jak ji známe ze současnosti.

Na planetě Zemi bylo původně asi 4 miliony lidí současně naděleno životem. O
těchto prvních čtyřech milionech lidí se souhrnně zmiňuje Svatá bible jako o
„Adamovi“. Jejich stav a podmínky jsou popsány v biblických symbolických
pojmech jako Adamův život v zahradě Eden, dříve než byla stvořena Eva z jeho
žebra.

Toto původní a ryzí rozpoložení člověčenstva trvalo asi 20 000 let. Po tomto období
začala druhá fáze historie lidstva na planetě Zemi, období, které trvalo asi 100
milionů let. Tak dlouho to trvalo druhé řadě lidí, než došli do bodu, kdy započal
takzvaný „pád člověka“. Trvalo to asi 30 milionů roků pozemského času, než se
samotný pád plně uskutečnil. Nebylo to tedy záležitostí jednoho dne či noci, jak by
se to jevilo z doslovného smyslu Svaté bible, i když mnozí lidé věří, že to trvalo jen
jeden den a noc.

Po té, co první lidé opustili planetu Zemi a usadila se zde druhá generace, tito lidé
původně pokračovali ve stejném životním stylu prožívaném prvními lidmi. Vědci té
doby ovládali vnější uspořádání tohoto světa. Byli zaneprázdněni studiem zákonů a
souvztažností fyzického světa z hlediska smyslových, fyzických a tělesných orgánů.
Přírodní pozice, jež jim byla přidělena ke studiu hmotného světa a fyzického těla,
byla pozicí vnější, pozicí pozorování. Vědci tyto funkce popsali za účelem
sjednocení a harmonizace přírodních zákonů se zákony a ustanoveními
duchovními, niternými. Vědci té dávné společnosti ovládali udržování neustálé
jednoty všeho materiálního a fyzického s duchem, duší, myslí a s duchovním
světem, i jeho zákony a ustanoveními a odvozování všeho z materiálního a
fyzického světa z nich. Tito dřívější vědci zajistili, aby neexistoval žádný výskyt
nesouladu, disharmonie či oddělenosti stavů a procesů hmotného světa a lidského
fyzického těla vzhledem k duchovnímu světu, duchovní Niterné mysli a Bohu.