Page 17 - KDO JSI A PROČ JSI ZDE?

světlo“. Ve chvíli, kdy je „světlo“, si uvědomíme, že jedině Pán Ježíš Kristus je
skutečným světlem, pravou realitou, a že je Sám a ze Sebe dobrem a pravdou. Také
to znamená, že si poprvé uvědomujeme, že mnohé věci našeho života, které
považujeme za dobré, fakticky dobré nejsou. Namísto toho se odvozují či vyvěrají
z naší sebelásky či sobectví a z naší lásky k zevním, vnějším, chvilkovým a
pomíjivým věcem tohoto světa, což je nakonec sebezničujícím a ničivým vzhledem
k ostatním. Nemohou být proto nijak dobrými a prospěšnými. Takže vidíme, že
mnohé věci, které považujeme za pravé, nejsou fakticky pravé, protože podporují,
ospravedlňují, omlouvají a zdůvodňují naše nesprávné lásky, náš egoismus a naše
nesprávné systémy víry. Také nás vedou k tomu, abychom lpěli a byli závislí na
vnějších, přechodných, dočasných, nereálných, iluzorních a neužitečných věcech,
které vládnou našimi pozemskými životy. Jakmile máme toto vědomí, „je světlo“ v
nás. Toto světlo umožní, aby dozrál druhý krok.

Verš 4: „A Bůh viděl, že světlo bylo dobré, a Bůh oddělil světlo od tmy.“

„A Bůh viděl, že světlo bylo dobré“ se vztahuje k našemu uvědomění a uznání faktu,
že v naší zevní, vnější vědomé mysli se nenachází žádné dobro a žádná pravda.
Ukazuje se, že veškeré dobro a pravda je „uvnitř“, přichází z naší Niterné mysli, od
Pána v naší Niterné mysli, obzvláště a pouze od Pána v naší Niterné mysli. Toto
uvědomění je dobré, a tudíž odráží fakt, že poprvé jasně vidíme (máme takříkajíc
„světlo“), odkud přichází pravé dobro a skutečná pravda. Toto „jasné vidění“ je
především „dobrem“, které přijímáme od Nejvyššího, Kdož sídlí v naší pravé Niterné
mysli. Toto „jasné vidění“ nyní umožňuje jasné rozlišování mezi tím, co je dobré a
pravdivé, to jest od Nejvyššího, a tím, co je zlé a nepravdivé, to jest z naší zevní,
vnější vědomé mysli, čili z našeho vlastního sobeckého ega. To je pravý význam
slov: „A Bůh oddělil světlo od tmy.“

Verš 5: „Bůh nazval světlo dnem a tmu nazval nocí. Takže večer a ráno bylo prvním
dnem.“

Tato slova označují, že cokoli přichází od Boha, Pána Ježíše Krista a naší pravé
Niterné mysli, lze srovnávat se dnem a denním světlem. A co přichází z našeho
vlastního sobeckého já a jeho vnější, zevní vědomé mysli, lze přirovnat k noci a tmě.

„Večer“ se zde míní vše, co bylo před tím, než jsme si uvědomili všechny tyto
předešle popsané záležitosti, neboť to je stav žádného náležitého poznání, chápání,
víry či pravdy. V takovém stavu jsou věci temné a matoucí. Jsou zastíněny jako
v noci.

„Ráno“ se v tomto případě myslí vše, co následuje poté, co si uvědomíme
skutečných stav věcí. Takže „ráno“ znamená být ve světle, to jest znát pravdu a mít
správné, pravdivé a náležité poznání toho, jaké věci skutečně jsou. To je to, co je
pravou vírou. „Večer“ v obecném smyslu označuje všechny věci, které jsou naše
vlastní, které jsou v našem vědomí a v naší nejnižší nevědomé mysli a v našem
zevním životě. „Ráno“ znamená všechny věci, které jsou Pána Ježíše Krista a z
Pána Ježíše Krista, Kdož je Nejvyšším, Jedním Nedělitelným Bohem, a z naší
Niterné mysli. Toto uvědomění a uznání je tím, co je označeno „první den stvoření“.
Je to první krok našeho opětovného duchovního probuzení, poznání, naší duchovní
restrukturalizace a závěrečné transformace z bytí negativní, zlou a nevědomou
lidskou bytostí (ovládanou vnějším zevním typem života plného deformací,