Page 25 - KDO JSI A PROČ JSI ZDE?

Takže první ideou, která vědce napadla, bylo, že by je proto, aby učinili lidi závislými
na zevnějšnostech, čili na zevních přírodních zákonech, museli přebudovat tak, aby
se chovali přesně jako zvířata. Tento postup by pak vědcům dovolil fabrikovat typ
lidí, kteří by měli sklon pohlížet vně, zevně, do přírody a na přírodní zákony, namísto
pohlížení dovnitř, do Niterné mysli, na Nejvyššího a na Jeho/Její duchovní zákony.
Vědci navíc neměli rádi proces biklonování, protože stále obsahoval příliš mnoho
duchovnosti. Dvojklonování nemohlo produkovat požadovaný rozsah neznalosti a
nevědomých procesů.

S nevědomostí a nevědomými procesy chtěli vědci nastolit vládu a panování
negativního stavu. Negativní stav je stavem pohlížení vně, zevně k přírodě, namísto
pohlížení dovnitř, do Niterné mysli a k Nejvyššímu.

V okamžiku, kdy tato dřívější generace vymyslela tento plán a rozhodla se
pokračovat v jeho realizaci, nastalo ohromné zpustošení. To vytvořilo vír
v duchovním, intermediálním a fyzickém vesmíru a osnově času a prostoru. Tato
katastrofická událost je vyvrhla z dimenze pravého Stvoření, ve které doposud byli.
V biblických pojmech byli vyhnáni ze zahrady Eden, což znamená z pravého
Stvoření.

Když byla tato dřívější generace vyhozena, spadla ze skutečné planety Země do
takzvané zóny vymístění, do dimenze, která existovala souběžně s pravým
Stvořením. Opakuje se, že tato dřívější generace vypadla ze skutečné planety Země
do její zóny vymístění, neboli do antivesmíru, kde jim bylo umožněno pokračovat ve
svých experimentech. Naneštěstí byli s to vzít se sebou všechny znalosti, které
měli. K tomu si také přinesli vzorky všech existujících živočichů a rostlin z jejich
původní planety Země. (Na podrobnosti o zóně vymístění bych vás rád odkázal na
„Čtvero pojetí duchovní struktury stvoření“ a také na kapitolu čtrnáct knihy „Realita,
mýty a iluze“.)

Do tohoto bodu byla zóna vymístění neobydlena. Takže majíc všechny poznatky,
prostředky a souvztažnosti zachované a k dispozici, mohla dřívější generace
svobodně pokročit vpřed ve svých plánech. Jak se právě uvedlo výše, přinesli si
všechny zvířecí buňky, vzorky a geny ze skutečné planety Země. Pak se tedy
rozhodli využít tyto geny, aby zfabrikovali pseudočlověka, který by byl od nich zcela
odlišný a nepodobný všemu doposud stvořenému přímým nadělením od Nejvyššího
a Nejvyšším. Tu se vědci rozhodli využít zvířecí geny při produkci nových tvorů,
které nazvali „člověkem“. Potřebovali zvířecí neznalost a nedostatek vědomého
sebeuvědomění. To by jim dovolilo tohoto člověka – tvora úplně řídit. Ovládání by
bylo nastoleno prostřednictvím vnějších prostředků a prostřednictvím závislosti
tohoto pseudočlověka na zevních činitelích, na přírodních zákonech a na vnější
mysli spíše, než na faktorech niterných, na duchovních zákonech, na Niterné mysli
a na Nejvyšším, jak je tomu u člověka duchovního. Přesto tito vědci také potřebovali
zachovat jistý stupeň podobnosti původním lidem, aby tito nově zfabrikovaní lidé
byli s to se naučit tomu, čemu je tito vědci chtěli naučit.

Proto po několika milionech roků experimentování vědci uspěli při fabrikaci
pseudočlověka, který obsahoval 95 % genů a výbavy zvířecího života. Následkem
toho zůstalo jen 5 % genů a výbavy z pravých lidí. Těchto 5 % však bylo
dostatečných k tomu, aby se v těchto nově zfabrikovaných lidech udržela
schopnost vytvořit si pojem sebe samého, rozumovost a vyšší formy poznávání.