Page 23 - KDO JSI A PROČ JSI ZDE?

uvědomit, protože jinak bychom došli ke zkreslenému a nesprávnému závěru, že
lidé mohou utvořit věci sami ze sebe a sebou. Lidé nemohou nic utvořit sami ze
sebe a sebou. Jediným způsobem, jak mohou něco vůbec stvořit, je z materiálu
stvořeného původně Nejvyšším. Nejvyšší dovoluje, aby se tak stalo kvůli důležitému
účelu poznání odpovědi na tuto výše položenou kritickou, životně závažnou a
důležitou otázku. Jelikož je Nejvyšší přítomen v každé buňce (v duchu této buňky),
zaručuje to, že je u každého zachována svoboda volby. Proto každý, kdo se účastní
tohoto experimentu, a každý, kdo je při něm vytvořen, se ho zúčastní a byl v něm
vytvořen z vlastní svobodné volby. Taková je přirozenost Nejvyššího, Jediného,
kdož tvoří pouze „ve“ svobodě a nezávislosti a „kvůli“ svobodě a nezávislosti.
Téma svobody volby budeme probírat v následujících kapitolách.

Zaznamenaný rozdíl mezi lidmi, kteří byli stvořeni přímým nadělením Nejvyššího a
Nejvyšším, a těmi, kdo vstoupili do bytí v tomto světě prostředky fyzického a
genetického procesu biklonování, je ten, že lidé, kteří přišli prostřednictvím
biklonování, postrádali důležitou duchovní zkušenost přímého nadělení Nejvyšším.
Tu tedy máme počátek „pádu“, čili duchovního úpadku. Pravý význam pádu, čili
duchovního úpadku spočívá ve faktu, že tímto procesem zahájilo lidstvo na Zemi
nebezpečný trend, který vše obrátil vzhůru nohama. Tento proces je symbolicky
popsán v Bibli svaté, v knize Geneze, kapitole druhé, verších osmnáct až dvacet pět.
Bůh tvořící Adamovi ženu z jeho žebra znamená vytvoření člověka smyslovými,
fyzickými a přírodními prostředky, protože lidské nejspodnější žebro souvztaží
s vnějším fyzickým světem a vědeckou metodologií a reprezentuje je. To, že to byl
Bůh, kdo uspal Adama a provedl tento chirurgický zákrok, znamená, že Bůh dovolil,
aby se tak stalo kvůli poučení a kvůli tomu, že byl za tím účelem použit Jeho
materiál.

Tento akt také znamená, že Bůh je vždy přítomen v jakékoli živé buňce lidského těla
a bezpochyby v lidském duchu a udržování ho naživu. Je to místo, kde lidský duch
přebývá za účelem oživování tohoto těla a udržování ho naživu. Cokoli je naživu,
musí v sobě obsahovat jistý stupeň přítomnosti Nejvyššího, protože jedině Nejvyšší
je skutečně věčně naživu, jsa/jsouc naživu v Sobě a Sebou. Vše ostatní je naživu
jedině z Něho/Ní.

Toto je jedním důvodem, proč se v Bibli říká, že Bůh stvořil Evu z Adamova žebra.
Znamená to Boží dovolení lidem, aby tak činili. Vyjmutí Adamova žebra také
znamená, že lidé budou od nynějška tvořeni na této planetě ne přímým nadělením
Nejvyššího, ale raději fyzickými prostředky. To, že Adam byl uvržen do hlubokého
spánku, znamená, že vědci té doby ztratili svou duchovní perspektivu. Scházelo jim
uvědomění ohromného nebezpečí, do kterého uvrhli veškerou budoucnost lidstva
na planetě Zemi.

V jednom okamžiku historie tohoto lidstva opustili všichni lidé stvoření původně
přímým nadělením Nejvyššího planetu Zemi. Do bytí vstoupila nová generace lidí.
Tito lidé byli uvedeni do tohoto světa cele prostřednictvím speciálního typu
biklonování. V procesu rozvoje této nové generace se stávali její členové méně a
méně duchovními; to byl nevyhnutelný následek, neboť postrádali závažnou
zkušenost přímého nadělení Nejvyšším. Namísto toho se tito lidé stávali stále více
smyslovými, tělesnými a materialistickými, postupně se obracejícími stále více
zevně k přírodě, pryč od své Niterné mysli a od Nejvyššího ve své Niterné mysli.
Nedostatek zkušenosti přímého nadělení života od Nejvyššího postupně zahájil