Page 16 - KDO JSI A PROČ JSI ZDE?

Verš 1 Geneze: „Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi.“

„Na počátku“ znamená „dny věčnosti“ a první krok, kdy lidská bytost započala
proces změny od bytí negativní, zlou, nevědomou a protivnou, žijící v pozici vzhůru
nohama k tomu, aby se stala pozitivní, dobrou, progresivní a umísťující vše do
správně nastavené pozice. „Bůh“ v této konotaci označuje Pána Ježíše Krista,
Vykupitele, Toho, Kdo utváří od početí, Tvůrce a Stvořitele. „Nebesa“ znamenají
niterného člověka a Niternou mysl každého. (Nebeské království je uvnitř.). Slovo
„a“ označuje vnitřní mysl každé lidské bytosti, jež spojuje nebe a zemi: Nebe –
Niterná mysl, „a“ – vnitřní mysl, čili spojení se zemí. „Země“ zde znamená vnějšího
člověka či vnější vědomou, dennodenní mysl, z níž lidští tvorové na planetě Zemi
odvozují vše ve svém žití. Více o těchto myslích viz další kapitolu.

Verš 2: „Země byla pustá a byla prázdná; a temnota byla nad hlubinou. A duch Boží
se vznášel nad vodami.“

„Země byla pustá“ znamená, že lidská bytost neměla před proměnou nic z pravdy.
Ve své vnější mysli neměla žádné vhodné poznání či chápání. „Prázdná“ znamená,
že v její vnější mysli nebylo nic dobrého nebo pozitivního. Výsledkem této situace,
jež je nedostatkem jakékoli pravdy a dobra, je „temnota“. Ta znamenala bláhovost,
hloupost a nevědomost lidí o všech věcech, které se jich týkají, o jejich pravé esenci
a substanci, ohledně Boha, Stvoření a víry v Boha. Takže se týká všeho duchovního
a nebeského a v nejzazším smyslu všeho, co se vztahuje k otázce, „kým skutečně
jste a proč jste zde“ a k dalším závažným otázkám.

„Hlubina“ znamená všechny vnější, zevní, neužitečné činnosti negativních lidí
z pozice vědomé vnější mysli před jejich proměnou. Pouze tyto vnější, zevní a
neužitečné činnosti jsou lidmi považovány za život. Z tohoto pojímání vznikají
všechny druhy nesprávných závěrů a systému pověr o tom, kým vskutku jste, proč
jste zde, co je to život a Stvoření, co je to Bůh, a o všech dalších důležitých
otázkách.

„Duchem Božím“ se míní milosrdenství Pána Ježíše Krista, které se „vznáší“ či
pohybuje nad takovými věcmi, jež jsou uschovány, skryty či uloženy u každého
v jeho Niterné mysli. Tato část mysli u každého se v Bibli Svaté nazývá „zbytky“ či
„pozůstatky“. Zachovávají náležité poznání toho, co se skutečně stalo s lidským
životem na planetě Zemi, jak život vznikl, jak Stvoření nastalo, proběhlo a stalo se.
Tato znalost je skryta a nemůže vyjít na světlo, pokud se ve všem spoléháme na
vnější vědomou mysl a vše odvozujeme z ní a z jejích mýtů, iluzí a zvráceností
vycházejících z takzvané pozice vzhůru nohama. Prvním krokem při objevování
vchodu do naší Niterné mysli je náhrada těchto mýtů, iluzí, perverzí – a pozice
vzhůru nohama – náležitou a vhodnou znalostí toho, co je skutečně dobré, skutečně
pravdivé, a tudíž skutečně reálné. Toto pravé poznání je uloženo v našich Niterných
myslích a nazývá se „vodami“.

Verš 3: „I řekl Bůh:Budiž světlo! A bylo světlo.“
„I řekl Bůh“ znamená, že Pán Ježíš Kristus nás ve Svém milosrdenství vede z nitra,
z naší Niterné mysli, kde je Pán vždy přítomen. Božským řízením jsme přivedeni
k poznání, uvědomění a uznání faktu, že mnohé věci, které považujeme za pravdivé,
skutečné a dobré, ve skutečnosti pravdivé, dobré a skutečné nejsou. Počínáme
chápat, že jsou falešné, zlé a neskutečné. Tento význam je zjeven slovy: „Budiž