Page 77 - hinz

Ale jak lze rozvinout nějakou lásku k něčemu, co se považuje za kruté, nelidské,
vážné, vždy uvážlivé, zakazující a omezující? Nikdo takové rozpoložení nemůže
milovat. Tudíž zbavit lidi negativního stavu, aniž by se jim dala příležitost poznat
pravdu o stavu pozitivním, znamená prostě je zabít. To by odporovalo principům
pozitivního stavu a Absolutní Božské lásce a Božské moudrostí Páně.

Proto během prvního příchodu Ježíše Krista tento učil příkladem lidi pravdě o
pozitivním stavu a o jeho podmínkách a umístění (království nebeské je uvnitř). Řekl
jim, že poznání pravdy o tom či onom každého osvobodí. To dostane každého do
pozice, aby učinil správnou a náležitou svobodnou volbu ubírat se každým takovým
směrem, kterým chce jít nebo si zvolit cokoli, co si zvolit chce.

Protože se však tato nová situace musí vyzkoušet a zobrazit živými příklady, je
nutné na nějaký čas zachovat negativní stav, aby se každému ukázalo, že je možné
radovat se ze života, být bohatý, mít všechny zdroje negativního stavu, a přesto být
pozitivním a členem pozitivního stavu. Konec konců závisí na sklonech a motivaci,
jakou kdo má při přístupu k čemukoli ve svém životě. Do tohoto bodu byla záležitost
úmyslu a motivace nadbytečná, protože každý věřil, že byl ve svém rozpoložení z
nutnosti bez ohledu na svůj úmysl a motivaci. Každý projev jakéhokoli úmyslu a
motivace je možný jen na základ srovnání a ilustrací důsledků a následků.

Jestliže by se negativní stav odstranil předtím, než by tato ilustrace mohla přinést
plody, nebylo by nikdy možné dosáhnout náležitého úmyslu a motivace být
pozitivním. Každý by byl odsouzen k tomu, aby na věčnost zůstal takový, jaký tehdy
byl. Jestliže by se nejdříve nezobrazily důsledky a následky jak pozitivního, tak i
negativního úmyslu na živých příkladech lidí, nikdo by nikdy nemohl získal jakékoli
pochopení toho, proč a z jakého důvodu je takový, jaký je. Jeden by byl zotročen
nutností být takovým, jaký je, aniž by někdy měl příležitost pochopit pravý význam
této situace.

Pozitivní stav je vybudován na náležité znalosti pravdy a touze po této pravdě a po
rozvíjení lásky k této pravdě a na motivaci touto pravdou. Jedincův úmysl znát
pravdu za účelem jejího použití ve vlastním životě je nutnou podmínkou objevení
pozitivního stavu a ztotožnění se s ním. Tuto znalost pravdy nelze získat, aniž se
nejdříve nerozezná, že se vězí v nepravdách a jejich zlech.

Jestliže se jeden ztotožní s náhledem, že vše pozitivní je negativní a vše negativní je
pozitivní, zůstává otrokem této nepravdy a nemá žádnou touhu změnit nic v sobě,
jelikož to je jediná realita, kterou zkušenostně pozná.

Jestliže by se negativní stav eliminoval s takovou identifikací, jako je tato, navždy
by se také odstranila možnost poznání pravdy o pozitivním stavu, protože při této
eliminaci by nezůstal nikdo naživu, aby tuto pravdu poznal.

Takže v prvním kroku je každý vyučován pravdě srovnáváním zel a nepravd
negativního stavu a ilustracemi živoucího života těch, kdo jsouce pozitivními a
dobrými jsou v negativním stavu. To je důvod, proč negativní stav musí pokračovat
v existenci i po prvním příchodu Pána Ježíše Krista, aby se každému dala příležitost
poznat pravdu a získat motivaci pro rozvíjení pozitivních úmyslů aktualizovat a
uskutečňovat tuto pravdu ve svém životě tím, že postupně opouští všechny
nepravdy, které miluje či do tohoto bodu miloval. Takto lze poznat a přijmout pravdu
o pozitivním stavu ne jako nutnost, ale ze svobodné vůle a volby.