Page 43 - hinz

Za těchto podmínek byla situace na planety Zemi taková, že všechny národy na ní
existující v době inkarnace Ježíše Krista byly zcela ovládány pseudotvůrci. Tyto
národy uctívaly démony, ďábly a satany (to jest pseudotvůrce). Tyto, jako celek,
neměly vůbec žádné pojetí pravého Boha - Nejvyššího (s velmi málo výjimkami
několika jednotlivců) a Jeho/Její pravé přirozenosti. A tak postrádali jakýkoli přímý
přístup k pozitivnímu stavu. Pouze židovský národ vzhledem ke svému
souvztažnému významu, smyslu a reprezentaci měl nějaké duchovní uvědomění
existence Boha - Stvořitele jako Jednoho Boha Nedělitelného.

Avšak jak se ví z dějin tohoto národa, jak je odráží Svatá bible, Židé stále chtěli a
následovali ostatní takzvané bohy jiných národů, které měli zničit. Takže Židé jako
celek nikdy plně nepřijali Božskou pravdu Absolutní substance Nejvyššího. Namísto
toho udržovali nějaké temné uvědomění Božského dobra Absolutní esence
Nejvyššího jako Jednoho Boha Nedělitelného. Kvůli jejich choutkám po ostatních
bozích a zvykům černé magie, které v té době na planetě převažovaly mezi všemi
národy, postupně zvrátili a následně úplně zdevastovali Božskou pravdu, která jim
byla k dispozici v Mojžíšově zákoně. Tento zákon brali velmi doslovně a zevně.
Ritualizovali ho do takových rozměrů, že pro ně nebylo nijak a v žádném ohledu k
rozeznání nic významu niterného a souvztažného. Když taková situace nastává,
Božská pravda čili Absolutní substance pravé přirozenosti Nejvyššího opouští
lidskou mysl a u lidí nezůstává žádné náležité poznání, chápání, přijímání a
praktikování jakékoli pravdy. To je smrtelně nebezpečná situace, protože jakmile
postrádáte jakékoli poznání, chápání, přijímání a praktikování Božské pravdy,
uzavírá se také cesta k Božskému dobru. K Božskému dobru není žádné jiné cesty
než skrze Božskou pravdu. Že by mělo k této situaci dojít, bylo plánem
pseudotvůrců. Nepřáli si nic více, než dosáhnout úplné devastace Božské pravdy v
lidské mysli, aby se také uzavřela cesta k Božskému dobru, to jest k Absolutní
esenci Absolutní přirozenosti Nejvyššího. Jestliže by v tomto uzavření pseudotvůrci
uspěli, zvítězili by a ovládli veškeré Stvoření. Takže celé Stvoření by nakonec bylo
zničeno.

Tato situace vyžadovala přímou intervenci Nejvyššího ve formě inkarnace Ježíše
Krista čili Božské pravdy Božského dobra Nejvyššího. Ježíš Kristus se nemohl
inkarnovat jako Samo Božské dobro, neboť na planetě Zemi a v celé zóně vymístění
se nezanechala žádná Božská pravda. Je třeba si zapamatovat, že cesta k
Božskému dobru je skrze Božskou pravdu. To je řád stvoření. Takže inkarnace
Božského dobra by vedla k úplnému zavržení Boha, protože nebyla k dispozici
žádná pravda, jíž by jeden mohl vnímat, chápat, uznávat a přijímat toto Dobro.
Vnímání, uznání, chápání, přijetí a praktikování Dobra je možné jen Pravdou. Jestliže
jeden nemá žádnou Pravdu, je úplně slepý a nemůže vnímat řádné Dobro. Bylo tudíž
pro Ježíše Krista nutné inkarnovat se jako Božská pravda, aby navrátil lidi k této
Pravdě, takže by se mohli připravit k vnímání, poznání, pochopení a přijetí a
praktikování Dobra. V procesu Svého pozemského života počal Ježíš Kristus jako
Božská pravda, která poráží, dobývá a podřizuje si všechna zla a nepravdy
negativního stavu, to jest všechno pekelné, a znovu sjednocuje tuto Božskou
pravdu s Božským dobrem, stávaje se pravým Nejvyšším také v zóně vymístění.

Je třeba chápat, že Božské dobro, vzhledem ke Své esenciální povaze Božské lásky,
nikoho neporáží, proti nikomu nebojuje, nikoho neodsuzuje ani nikoho do ničeho
nenutí. Je to Božská pravda Božské moudrosti, která tak činí kvůli věčnému
zachování Božského dobra. Božské dobro je nejpodstatnější aspekt života, život
sám, jež musí být chráněn proti jakýmkoli útokům přicházejícím z negativního stavu,